Pokračování Tety Joleschové, Torbergovy mimořádně úspěšné knihy historek a anekdot z první poloviny 20. století, nezůstává literární kvalitou ani vtipem prvnímu dílu nic dlužno. „Dědicové“, kteří vznikli záhy po vydání Tety Joleschové, jsou stejně jako ona svižným kaleidoskopem kavárenských historek, mozaikou drobných lidských osudů a obrazem dobových středoevropských intelektuálních vrstev. Na rozdíl od první knihy, ukotvené v klidné meziválečné době, vykračuje Torberg v druhém dílu na prahu třicátých let z prostředí pražských kaváren do literárních kruhů Vídně, Budapešti a nakonec Spojených států, zejména Hollywoodu, kam on sám zamířil s válečnou intelektuální emigrační vlnou. „Zánik Západu v anekdotách“, o němž hovoří již podtitul prvního dílu, tu nabývá nostalgičtějších tónů, avšak právě vynikající židovský humor je tím nejlepším vzdorem vůči evropskému osudu.