Kniha se snaží přispět ke zmapování a pochopení dynamiky radikálně ekologické aktivity v České republice v letech 1989 až 2010. Zabývá se radikální částí českého environmentálního hnutí a procesem jeho deradikalizace v průběhu 90. let. Oproti jiným pracím, které se zaměřují spíše na formální organizace, se kniha věnuje zejména volnějším aktivistickým sítím, lokálnímu aktivismu či krátkodobým mobilizacím.
Přínos práce spočívá ve zvolené výzkumné strategii, která přichází s jakýmsi „etnografickým zoomem“ a oproti jiným pracím se zaměřuje na to, jak diferenciované byly proudy uvnitř zdánlivě stejnobarevného aktivistického prostředí. Ukazuje tak mnohost forem ekologického aktivismu v 90. letech. Snaží se také odpovědět na otázku, zda byla deradikalizace českých ekologických organizací, která v podstatě znamenala ubývání pestrobarevnosti hnutí a jeho slévání do jednoho proudu převážně transakčního aktivismu, jejich „nevyhnutelným“ údělem, vzhledem k tomu, v jakém systému politických příležitostí jednaly a jaké zdroje pro své aktivity mobilizovaly.

Jaká byla politická imaginace radikálně ekologických aktivistů? Představovali vizionáře, vynálezce, kteří přinášeli nové ideje, argumenty, představy, sociální vztahy a způsoby jednání?
Zpochybňovali transformaci společnosti v liberálně-demokratický kapitalismus, postavený na hodnotách a praktikách, jako byl
ekonomický růst, ovládání přírody či prohlubující se nerovnosti? Přinášeli místo toho jiné pohledy a ideje?
Byli radikální i z perspektivy začátku 90. let nebo se jako radikální jeví až v porovnání se svými následovníky a/nebo v kontextu spíše umírněné české společnosti?
Proč se z potenciálních vynálezců, kteří na počátku 90. let hledali alternativy k nově se formující kapitalistické společnosti postavené na ekonomickém růstu, stali jejími údržbáři?