Ve třinácti jsem mívala krásný a láskyplný sny. Kluk ze snů měl neurčitou tvář. A přesto, když jsem ho potkala ve skutečnosti, okamžitě jsem ho poznala. Na tu událost se nedá zapomenout. To, co se mi stalo, se může stát každý holce.
Šlapala jsem zkratkou, kterou mi naši zakazovali chodit.Vtom jsem za sebou zaslechla kroky. Ohlídla jsem se. Šel za mnou. Přidal do kroku, ruce natažený ke mně. Rozběhla jsem se, ale.
Sebral mi všechno včetně snů. Prožívala jsem šílený chvíle. Nechtělo se mi žít. Uvnitř mě se na dobu několika dalších roků usadil strach. Nedůvěřovala jsem nikomu a ničemu.
Dobře jsem se cítila jen s partou brigádníků na vsi. Oporou mi byla nejen Žaneta, ale taky kluci Artur, David a Marcel.
Když se mi po dvou letech opět zdál sen, hrál v něm hlavní roli Marcel.
Jenže ten je zadanej.
Chodí s Ivetou..
