O anekdotě praví moudrá encyklopedie, že se jedná o řecký výraz pro texty předávané ústně nebo z nějakých důvodů nezveřejněné. Je to zpravidla krátké humorné vyprávění, které zesměšňuje nějakého člověka, dobu či situaci. Nepochybujeme o tom, že v tomto ohledu byly tzv. totalitní anekdoty naprosto dokonalé. V komunismu se jim dařilo jako hrachu v Mičurinově pařeništi - a to i přes to, že vládnoucí režim byl kdykoliv ochoten zavřít prostořeká ústa i s jejich majitelem. Politickému vtipu to však nemohlo ublížit. Možná i_ proto, že smích byl zaručeným receptem na přežití v komunistickém bezčasí.