Knihu tvoří vybrané zápisky a příběhy zaznamenané od roku 1989 do roku 2004. Osou textu měla být myšlenka: poznej sám sebe. Autor o své knize říká: "Takový étos nekončí, dokud trvá život. Odvaha hovořit k Bohu, srovnávat se s velkými básníky a mysliteli, je zároveň směšná i nutná. Nečinit to, je už přece nemožné, když promluvili. Nepatrnost lidského individua dokáže zvětšit jen umění. To je oltářem, ke kterému vzhlíží i tato kniha. Text je v zásadě časosběrně řazen, jen pokud autorovi dovolila jistota, přeskupil pár vět." Tuto knihu lze tedy zároveň chápat jako svébytný umělcův diář uplynulých patnácti let.