Ze všech stran se na nás valí tsunami svalnatých, agresivních, megalomanských slov, která nás chtějí obelhat, šokovat, připravit o vlastní úsudek. Ideologicky vyhrocených slov, sloužících držitelům moci i jejich oponentům, aby s námi mohli manipulovat; pošetilých sloganů reklamních šamanů, kteří nám potřebují vsugerovat, že se neobejdeme bez věcí, které nám ve skutečnosti škodí; zlomyslných, ubohých a krutých pomluv, polopravd a dezinformací, vymýšlených bližními, kteří vám přičtou k tíži i špatné počasí. Stačí otevřít noviny, stačí zapnout televizor, stačí poslouchat hovory lidí. V takovém čase potřebujeme slova poctivá a ryzí, slova, která platí, slova, jimž se dá věřit. Právě z takových důvěryhodných slov jsou stvořeny neefektní, ale uhrančivé básně Magdalény Rysové, která zdánlivě běžné, každodenní zážitky dokáže přetvořit v malé každodenní zázraky. Jsou jako pramenitá voda, která osvěží člověka mnohem lépe než všechen sortiment průmyslově vyráběných dryáků. Jako živá voda, která i ve dnech zdánlivého odumírání lidskosti má tu moc probudit nás k životu. Díky za ně.