Kniha obsahuje 101 básniček. Žádná z nich není uzavřená konzerva, všechny přetékají do okolního světa a okolní svět se vlévá do nich. Na první pohled to ukazují ilustrace, které si svým někde barevným, někde černobílým jazykem s básničkami povídají. Povídat si však nemusejí jen autor veršů a malířka, ale i čtenáři. Pro rodiče, prarodiče, starší sourozence, učitele, vedoucí kroužků, zkrátka pro všechny dospělé a dospělejší, jsou v této knize na mnoha místech za básničkami rozesety náměty, jak si s dětmi nad verši a nad obrázky pohrát, jak se přitom něco dalšího dozvědět, jak si něco ochutnat, prožít, a třeba i domyslet, napsat a nakreslit po svém. Některé aktivity se skládají z několika kroků. Vedoucí hry může buď odhadnout, anebo raději vyzkoušet, co které dítě zvládne. Zdůrazněme, že u žádné hry není na prvním místě zvítězit, nýbrž zúčastnit se – to z pohledu dítěte. Z pohledu vedoucího hry je hlavním cílem probudit zájem, zvídavost, zvědavost a spontánní pozornost. S vědomím, že co se nepodaří teď, může se podařit příště.
Celá kniha je prostoupena heslem CO NEJČASTĚJI SI ČTĚME NAHLAS, a to nejen kvůli nácviku správné výslovnosti, nejen proto, abychom si při navazujících aktivitách pěkně užili jeden druhého, ale také, a možná hlavně, proto, že každý dobře napsaný verš i každá dobře napsaná věta mají v sobě gesto. Bez něj text nežije naplno. Povšimnout bychom si měli i toho, když si najednou jeden pro druhého nad některou stránkou této knihy zahrajeme malý literárně-hudebně-výtvarně-pohybový kabaret. Nad touto knihou by se měli setkávat lidé všech generací, tedy nejen děti od 5 do 12 let, ale všichni konzumenti poezie od 2 do 99.