Sovětská válka v Afghánistánu byla debaklem, jehož důsledky sahají až do našeho století. Zde ji autor zkoumá z perspektivy vojáka na frontě. V posledních letech studené války vyslal Sovětský svaz do neznámých středoasijských stepí a hor své nejlepší jednotky, aby zde bojovaly proti nejasně definovanému nepříteli, který nakonec jejich početní převahu překonal výjimečnou taktikou. Ačkoli sovětští představitelé zpočátku hovořili o této invazi jako o vítězství, mnozí vojáci dobře poznali, že to byla zničující a frustrující porážka, která velkou měrou přispěla k pádu Sovětského svazu. Feifer ve svém bádání využil rozhovorů s účastníky obou stran konfliktu. Podrobně a živě popisuje napadení nepřístupné země, kterou si ještě nikdy žádná moc nepodrobila. Je těžké se ubránit úvahám o paralelách mezi sovětskou invazí do Afghánistánu a americkým vpádem do Iráku: oběma střetům předcházela ideologická rétorika na téma svobody, oba se setkaly u světové veřejnosti s odsouzením pro snahu vnutit normy a způsob vlády zemím se zcela odlišným životním stylem. A také, jak se zdá, oba byly odsouzeny k nejistému konci.