Každý, kdo se pohybuje v oblasti mezinárodních obchodních transakcí, ví, jak zásadní a nenahraditelnou roli v nich hrají klauzule určující rozhodné právo a příslušné soudy. Skutečnost, zda a v jaké podobě jsou tato ustanovení v příslušné smluvní dokumentaci zahrnuta či zda je lze nějakým způsobem dovodit z jiných dokumentů, praxe či chování stran, má zcela zásadní vliv na postavení zúčastněných subjektů a na odhad úspěchu v případném sporu či jejich motivaci vůbec jakýkoliv spor zahajovat. Často se zapomíná, že volbu práva (a někdy i soudu) lze učinit i konkludentně, že může být učiněna i v situaci bez mezinárodního prvku, že ji lze štěpit, podmínit a možná i „zmrazit“ k určitému časovému okamžiku a jak užitečně lze takových možností v praxi využít ve prospěch svého zaměstnavatele či klienta.
Práce obsahuje zejména zevrubnou analýzu předpisů EU, ať již jde o Římskou úmluvu či nařízení Řím I v oblasti volby práva, tak nařízení Brusel I, pokud jde o volbu soudu. Kniha již plně reflektuje a popisuje změny, které přináší aktuální revize tohoto nařízení. Zmapovány a analyzovány jsou i všechny mezinárodní instrumenty relevantní pro českého praktika. V rámci rozboru vnitrostátního práva či odkazů na něj je plně zohledněna nová rekodifikace, ať již jde o nový zákon o mezinárodním právu soukromém, či nový občanský zákoník.
Předkládaná kniha si činí neskromnou ambici být nápomocna nejen právní praxi, ale představovat zároveň i příspěvek do odborných diskuzí na toto téma. Autor se nevyhýbá ani otázkám, na které dostupná literatura či judikatura neposkytuje žádné či jen nejasné odpovědi, naopak cíleně je vyhledává.
