Renesanční Řím počátku 16. století byl vzkvétajícím kosmopolitním centrem křesťanství, vědy i umění. V květnu 1527 však bylo město dobyto vojsky císaře Karla V. Vyplěnění Říma připadalo mnoha současníkům jako výraz Božího hněvu nad zkažeností a úpadkem církve. Vynikající kniha francouzského historika umění A. Chastela se znovu vrací k tomuto datu, které se stalo osudným Římu a renesanční kultuře, vyvolalo katolickou reformu, a znamenalo tak konec jednoho způsobu života a začátek nového. Chastel událost interpretuje jako kulturní a umělecký fenomén a pozorně si všímá traumatického kontrastu mezi vzkvétajícím světem renesančního umění a velkolepých staveb a proměnou tohoto světa po vyplenění Říma. Kniha nás provádí prostředím nejslavnějších římských umělců, mezi nimiž vynikali Raffael a Michelangelo, a jejich mecenášů, všímá si však rovněž dobového literárního kontextu a dalších důležitých souvislostí.