Německým specifikem druhé světové války bylo masové, ideologicky motivované vyvražďování nevinných lidí za frontou a v německém zázemí. Jejich počet je zřejmě srovnatelný s počtem nepřátelských vojáků zabitých německými zbraněmi na frontě. Hrozné je, že na tomto masovém vraždění měli největší podíl nacističtí lékaři, kteří prováděli smrtelné pokusy na vězních koncentračních táborů, vraždili injekcemi a rozhodovali o tom, kdo má být zahuben v plynových komorách. Těchto pokusů bylo provedeno daleko více, než se předpokládalo, a podílely se na nich německé armádní, státní a vědecké instituce. A vězeňská práce v německých koncentračních táborech sloužila jako nástroj teroru, brutálního vykořisťování a záhuby.