Novodobá úprava a kvapná přestavba starých částí Prahy, zahájená v polovině 19. století a motivovaná hospodářskými a technickými, ale i uměleckými důvody, zničila největší část krásného stavebního dědictví města z 12. až 18. století. Zánik některých stavebních památek pražských na konci 18. a v polovině 19. století se dá vysvětlit nezájmem doby a neporozuměním tehdejšího odborného světa pro jejich historický nebo umělecký význam nebo také jejich nevyhovujícím stavebním stavem, avšak při novodobé úpravě vnitřní Prahy mohla být většina dnes zmizelých památek při dobré vůli jejich majitelů a úředních kruhů zachována asanací, restaurací nebo konzervací stavebního objektu a jeho okolí. Stará Praha, jak se dochovala jako nejkrásnější stavební celek až do druhé poloviny 19. století, patří dnes bohužel již z velké části minulosti. V souboru pěti svazků (Praha 1–2, Praha 3–4, Praha 5, Praha 6–19, Opevnění a vltavské břehy) je zachycen neblahý zásah nové doby do staré Prahy v dokumentárním obrazu stavebních skupin a jednotek z období od středověku do 19. století v jejich původním stavu a zakotvení v městské čtvrti.