Kniha je zaměřena na tzv. profanační legendy převážně českého středověkého písemnictví a na rozbor fenoménu násilí proti Židům a konstrukce paměti prostřednictvím literatury a výtvarného umění. Studie obsahuje analýzu jednoho z oblíbených protižidovských mýtů, podle nějž Židé opakovaně mučí eucharistii, a rouhají se tak křesťanskému náboženství. Toto středověké obvinění vedlo k masakrům židovského obyvatelstva a legendy, jež tyto události zachycovaly, obvykle ospravedlňovaly násilí na Židech, zároveň však integrovaly křesťanskou pospolitost, upevňovaly její identitu a pomáhaly formovat eucharistickou zbožnost. Kniha nabízí několik pohledů na tuto problematiku rozborem konkrétních textů a událostí, k nimž došlo na území českých zemí na sklonku středověku a které z historické paměti takřka vymizely.