Český židovský novinář a spisovatel František R. Kraus si úvodní verš této modlitby zvolil jako shrnující název pro soubor svých chronologicky řazených autobiografických reportáží o době holokaustu. Dílo je jedním z prvních zveřejněných (1946) svědectví o tragickém osudu (nejen) českých Židů v letech nacistické okupace. Jeho autor zprostředkovává čtenáři své osobní otřesné zážitky od doby obsazení českých zemí nacisty přes věznění v terezínském ghettu po utrpení v koncentračních táborech Osvětimi, Glivice a Blechhammeru. Popisuje také pochod smrti, útěk a cestu přes právě osvobozenou Budapešť zpět domů do Prahy. Text vznikal záhy po válce, autor proto měl ještě v dobré paměti události, jejichž líčení je pro dnešního člověka téměř neuvěřitelné. Přesto nejde pouze o literárně zpracovaný historický dokument popisující krutou každodennost obětí holokaustu v nacistických koncentračních táborech, ale o dílo se širším rozhledem, řadou nadčasových úvah a myšlenek o lidském osudu, zlu a dobru. Jeho poselství nás neobrací pouze do minulosti – pro někoho stále bolestně živé, pro jiné již téměř ztracené v paměti –, ale je i podnětem pro naši současnost a budoucnost. Nastoluje totiž otázky o tom, jak bylo něco takového možné, a hlavně, zda by to nebylo možné znovu. V dnešní neklidné a ideově značně konfliktní době by si lidé takové otázky měli klást.

Tragické události doby minulé by proto neměly upadnout v zapomenutí, ale měly by sloužit jako memento. Pro snadnější pochopení širšího kontextu je text doprovázen podrobným výkladovým aparátem v podobě poznámek pod čarou (většinou biografické údaje o osobách v reportážích zmíněných). Kniha dále obsahuje terminologický slovníček a slovníček koncentráčnického slangu. Součástí doprovodného materiálu je rovněž informace o terezínském ghettu s plánkem s podrobným popisem lokalit.