Vůbec poprvé, šedesát let od jejich vydání, se k českému čtenáři dostávají vzpomínky Augusta Kubizka, jediného a výlučného přítele Adolfa Hitlera, s nímž společně trávil čas v letech 1904 - 1908, nejprve v Linci a později ve Vídni. Mezi životopisnými knihami o Hitlerovi zaujímá Kubizkovo dílo nejvýznamnější pozici, popisuje totiž události, kdy se Hitlerovy myšlenky utvářely a zároveň provádí hlubokou psychologickou sondu do jeho osoby. Kniha, obsahující české veřejnosti doposud neznámá fakta, je určena hlavně historikům, avšak pro svižný, deníkovým stylem líčený děj s mnoha překvapivými zvraty, zaujme i širší veřejnost.

Hitlera zde vidíme v různých, střídajících se podobách. Jednou jako snílka, milovníka přírodních krás a vážné hudby, jindy zase jako depresivního a zlostného člověka, nenávidícího politické i společenské poměry kolem a vše neněmecké (v knize jsou např. popsány dva incidenty mladého Hitlera s Židy, ale i výtky vůči jiným národům, Čechy nevyjímaje). Možná i to někdy v minulosti bránilo vydání tohoto svazku.
V knize je zaznamenán i zvláštní okamžik, jakási změna, která se odehrála v Hitlerově mysli jedné noci na vrchu Freinbergu a která by mohla být považována za mystické vytržení, či snad osvícení, okamžik, kdy Hitler pochopil, přijal (či jak to nazvat) svoje "poslání".
August Kubizek byl jediným člověkem, který kdy stál Hitlerovi nejblíže a kterému se Hitler svěřoval i s tím nejintimnějším. Kniha je tedy svým způsobem výjimečným dílem. Jak uvádí Kubizek, sám Hitler už jako říšský kancléř při pozdějším setkání s ním prohlásil: " ‚O mně smí psát jen někdo, kdo mě skutečně znal. A pokud někdo přichází v úvahu, jste to jen vy, Kubizku.' Nato se obrátil k pobočníkovi a dodal: ‚Ihned to zapište.' "