Prorok Ageus působil ke konci 6. stol. př. Kr. v Judsku, které tehdy bylo chudou provincií Perské říše. Ageovo zvěstování odráží touhu některých Judejců po restauraci institucí monarchické doby – prorok především úspěšně vyzýval k obnově jeruzalémského chrámu, kniha však dosvědčuje i „proto-mesiášskou“ naději na návrat Davidovců ke královské moci. Teologie spisu je relativně málo poznamenána vývojem, jímž prošlo myšlení části judských literátů během šestého až pátého století, a kniha tak poskytuje pozoruhodný pohled na některé tradiční aspekty judského náboženství.