Jaká byla vaše cesta k vaření? Projevil se váš zájem o gastronomii už v dětství, nebo až později?
Já jsem k vaření inklinovala už od mala a ve dvou letech jsem prý říkala „já sama, já sama“ a snažila jsem se sama chystat večeře. Ve své vášni pro jídlo jsem bohužel nebyla doma podporována. Už na základní škole jsem chtěla být kuchařkou, ale mí vysokoškolsky vzdělaní rodiče mi to neschvalovali, a tak jsem musela jít na gymnázium. Prý až vystuduji vysokou školu, ať si dělám, co chci. Z kuchařky tehdy sešlo, gymnázium a následně i vysokou školu jsem zdárně dokončila a postupem času jsem se vypracovala až na ředitelku firmy s 50 zaměstnanci. V té době jsem čas ani energii vařit neměla, ale nakonec jsem se k vaření vrátila v Dánsku.
Co vás zavedlo do Dánska?
Jezdila jsem tam za partnerem, který v Dánsku pracoval. Dojíždění jsem musela sladit s náročnou manažerskou prací, navíc jsem vozila vážně nemocnou maminku na terapie. Maminka se naštěstí uzdravila, ale já jsem úplně „vyhořela“. Musela jsem si říct „dost“, jinak bych skončila zdravotně i psychicky velice špatně! Zdraví mám jen jedno. Tak jsem odjela za partnerem do Dánska s tím, že si chvilku vydechnu a pomalu se rozmyslím, co bude dál a kterým směrem se budu pracovně ubírat. Byla jsem pevně přesvědčena, že v Dánsku ještě nějakou dobu zůstaneme. S partnerem jsme plánovali pár týdnů, nakonec z toho byly tři roky. Celou dobu se na mě obraceli bývalí klienti s nabídkami, které se týkaly spolupráce, tak jsem navrhla zkusit práci na dálku online a jednou měsíčně jezdit do ČR na pracovní schůzky. A ono to vyšlo a fungovalo ke spokojenosti všech.
Žili jsme tedy v Dánsku, kde neexistuje český chleba a nechodí se tam na meníčka jako u nás, a tak jsem začala více péct a vařit a vrátila se ke své vášni. Svoje výtvory jsem začala sdílet na Facebooku a kamarádky se začaly ptát na recepty a postupy. Když jsem vysvětlovala během dne asi desátému člověku, jak jsem ten chleba upekla, tak mě můj partner pobídl, ať si udělám svůj blog. Původně jsem odmítala, že to nebude nikoho zajímat… Inženýrka, která vaří! Ale nakonec jsem to zkusila a nápad se uchytil. Postupně přibývali další a další fanoušci na Facebooku a Instagramu, pravidelně vařím v televizních pořadech, jsem redaktorkou ve food časopisu a pro velké firmy chystám recepty z jejich produktů.
Vaše kuchařka má v podnázvu „s radostí a bez stresu“. To zní hezky a naláká to ty, kteří vařit neumí…
Spousta lidí nevaří, protože se bojí, že to nezvládnou, že je to těžké a složité, nebo protože nemají čas. Sama mám málo času, ale baví mě vařit a domácí jídlo miluji. Z toho vychází i moje vaření, a tedy i kuchařka. Recepty jsou opravdu rychlé, z několika základních surovin, které jsou běžně dostupné, většina pokrmů je hotová do 30 minut. Recepty potěší i kuchaře začátečníky, kteří se nebudou u přípravy stresovat, protože tam nejsou složité dlouhé postupy, jak se má co po jednom restovat, že se musí něco nakrájet na milimetrové kousky apod. Na „kuchařská umělecká díla“ si má člověk zajít do restaurace, a ne se s nimi trápit a stresovat doma.
V knize jste myslela nejen na milovníky masa, ale i na vegetariány, bezlepkáře a také ty, kteří preferují vaření bez laktózy.
Ano, je to tak. V dnešní době má bohužel mnoho lidí nějakou intoleranci, tak jsem chtěla myslet i na ně a ukázat, že i běžné recepty se dají připravit v daném provedení. Krémová polévka nebo omáčka nemusí být za každou cenu zahuštěna spoustou mouky a buchty lze udělat i bez mléka, a člověk to ani nepozná.
Svoji kuchařku jsem koncipovala tak, že je rozdělená na snídaně, polévky, hlavní jídla, oslavy apod. Dále je v ní možné orientovat se podle toho, jakou ingredienci recept neobsahuje, aby lidé, kteří mají specifické intolerance, rychle našli vhodný recept. U každého receptu jsou piktogramy, které tyto specifikace popisují.
V čem je vaše kuchařka výjimečná, co ji odlišuje od ostatních na trhu?
Knihu bych spíše nazvala „kuchařským deníkem“. U každého receptu je nejen fotka výsledného receptu, ale krátké povídání, proč jsem právě tento recept vybrala, čím je jedinečný nebo se kterým okamžikem mého života je spojený. Součástí jsou i fotky jednotlivých ingrediencí, detailní postup včetně rad, jak si vaření ulehčit nebo urychlit. Každý recept má i kolonku „něco navíc“, kde se dozvíte, jak můžete recept ozvláštnit nebo čím obměnit ingredience, aby vám vznikly další nové varianty. Nechybí ani QR kód, po jehož načtení se vám ukáže přesný seznam ingrediencí v receptu jako nákupní seznam, abyste si ho nemuseli složitě přepisovat. U každého receptu je i zajímavost o daném jídle nebo hlavní ingredienci, a tak si můžete se strávníky u stolu zahrát „FOOD HRU“, kdo uhádne danou zajímavost o jídle, které právě jí.
Na závěr bych ještě chtěla vyzdvihnout, že kuchařka je v kroužkové vazbě z důvodu praktičnosti, aby se vám při vaření nezavírala a šla pěkně opřít třeba o kuchyňskou linku.
Máte svůj foodblog a spousta fanoušků vás sleduje i na sociálních sítích. Jak moc jsou pro vás důležité?
Ono vlastně všechno na sociálních sítích vzniklo. Moje další aktivity v televizi, časopise nebo moje nová kuchařka už jsou taková třešnička na dortu. Kdybych neměla svoje fanoušky a jejich denní zpětnou vazbu na sociálních sítích, tak bych nebyla tam, kde jsem. Oni jsou pro mě hnacím motorem a motivací. Díky nim vím, že to má smysl, že je inspiruji a že podle mě vaří. Je úžasné, když mi třeba čtyřicetiletá paní napíše, že se díky mému receptu poprvé v životě odvážila upéct kačenu, která celé rodině chutnala. Nebo že recepty na víkendové brunche inspirovaly jinou rodinu, aby začala společně v neděli snídat a užívat si poklidné ráno. Takže moji fanoušci mi dodávají energii a moc jim děkuji za podporu.
Jak se zvládáte věnovat svému zaměstnání a zároveň „druhé práci“ foodblogerky?
Je to náročné, posledních pět let pracuji téměř nepřetržitě, nebyla jsem vůbec na dovolené, a přitom jsem stále online. Vařím s vášní, ale miluji také svou práci, kterou nechci opustit. Naštěstí mohu pracovat na volné noze, takže si svůj čas plánuji sama. Na druhou stranu to mnohdy dopadá tak, že ještě v sobotu o půlnoci chystám obchodní a marketingové strategie pro klienty.
Co bylo vaší první vstupenkou do médií? Oslovil vás někdo?
Jsem ambasadorkou Kitchenaidu, což jsou americké kuchyňské roboty s mnohaletou tradicí, a právě tento můj klient mě před třemi lety doporučil do Snídaně s Novou, když v televizi hledali nové tváře. Líbilo se jim, že dělám jednoduché recepty, které se dají zvládnout do třiceti minut a z běžně dostupných surovin.
Dnes mám již absolutně volnou ruku a můžu před kamerami vařit, co chci. Moje kreativita a praktičnost se jim líbí. Dostala jsem i nabídku, abych vystupovala každý týden, ale jsem z Brna a Snídaně s Novou se natáčí v Praze na Barrandově. Dojíždět každý týden do Prahy pro mě znamená vstávat ve dvě ráno a vyrazit s navařenými recepty směr Praha, abych tam nejpozději v 5 hodin ráno byla. Protože musím zvládat i svou náročnou práci, tak to opravdu momentálně častěji nejde. Naštěstí mohu rozdávat svoji kuchařskou radost i v pořadech České televize Brno, tedy blíže k domovu. Docházím do Dobrého rána na ČT2 a pořadu Sama doma na ČT1.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo a co byste si například nikdy nedala?
Už od mala mám ráda pečenou kačenu se zelím. Když ještě žila babička, tak jsme k ní vždy chodili na sv. Martina (to měla totiž narozeniny), kdy ji pekla, takže já v této tradici pokračuji a peču ji i na svoje narozeniny v dubnu. U nás se vždy peče kačena, nikoliv husa, jak bývá na Martina zvykem. Nikdy asi nesním ústřici – snažila jsem se o to mnohokrát, ale bohužel ten odpor nikdy nepřekonám.
Vyšla vám kniha. Co máte v plánu do budoucna? Neláká vás třeba vlastní bistro nebo něco podobného?
Kéž by den měl více než 24 hodin a já jsem si mohla otevřít nějaké malé útulné bistro, kde by se lidé cítili jako doma a mohli si dát brunch do pozdních odpoledních hodin a večer sklenku prosseca a nějaké tapas. Momentálně mi ale práce a aktivity spojené s vařením zabírají veškerý čas, takže sen zůstává jen snem. Ale jak se říká, „nikdy neříkej nikdy“.
Občas si odskočím do nějakého bistra, když mě někdo osloví, a většinou tam o víkendu vařím svoje menu. Tak si alespoň částečně plním tento tajný sen. A možná připravím i další díl kuchařky, protože receptů mám ještě spoustu.
Text: Kateřina Žídková,
Foto: archiv autorky
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
