Antonie Krzemieňová představila v únoru na besedě v Domě knihy dvě novinky: Tělo napoví a Tělo napoví II. Beseda a autogramiáda spisovatelky a terapeutky byla zaměřena na problematiku lidského těla a nemocí. Spisovatelka a terapeutka Antonie Krzemieňová byla po létech léčby postavena před rozhodnutí. Má být co dva roky na operačním sále a v mezičase užívat prášky proti bolesti? Nebo existuje jiná možnost a lze se vyvarovat závislosti na lécích? Protože první varianta pro ni nepřipadala v úvahu, nezbylo, než hledat další možnosti. Roky studia a poznávání přinesly své ovoce a autorka vydala mnoho zajímavých knih. O své zkušenosti a vědomosti se s vámi podělila v rámci besedy.
Povězte nám, co je to psychosomatika? Tento termín se často používá špatně, tak nám zkuste stručně popsat.
Psychosomatika je poslední dobou hodně zmiňované slovo. Není to nic jiného než věda, která zkoumá vliv myšlení na tělo. Psychosomatika má naprosto jasná pravidla, jsou logická a platí pro všechny lidi.
Zaujalo mě, že jste řekla, že má přesná pravidla. Opravdu to takto je?
Ano, má přesná pravidla a je třeba ty pravidla nastudovat. Tyto pravidla nejsou nejlehčí, ale opravdu platí.
Vy ve vašich knihách hodně pracujete s příběhy. Proč jste zvolila tuto cestu psaní?
Já zrovna ráda příručky nečtu a myslím si, že jsou nejlepší příběhy, kde se můžeme sami najít. Je to podle mě nejlepší forma, jak ty informace ke klientům dostat. Všechny příběhy v knize jsou skutečné, pouze jména jsou smyšlená.
Název vašich knih Tělo napoví je takový opatrný, spíše náznakový. Dá se říct, že je to tak i v psychosomatice, že když do ní pořádně proniknete, tak tělo přestane napovídat a začne jasně sdělovat?
Ano, je to přesně tak. Když se do psychosomatiky opravdu ponoříte, tak už víte. I absolventi mých seminářů přijdou a přesně ví, co ten jejich problém spustilo.
Jaký je váš postoj k různým alternativním alternativním terapiím, jako například bubnování nebo akupresury?
Co se týče postoje, tak říkám, ať si každý dělá, co chce. Tyto alternativní terapie jim ale nedokáží říct, co vlastně se za jejich problémem skrývá. Psychosomatika dokáže říct, co to spustilo a co se v těle odehrává.
Dnešní trh s alternativou je velice přesycený. Jak se zorientovat v takovém moři možností a jak si vybrat správnou cestu pro sebe?
Pokud máte čas hledat, tak stejně ve finále zjistíte, že nejlepší cesta není. Zkuste zapojit svůj selský rozum.
Existují nějaké mýty o psychosomatice?
Mrzí mě, že někteří lékaři psychosomatiku trochu shazují. Dnes už je psychosomatikem snad každý.
Dokáže si způsob myšlení poradit i s bakteriemi a viry?
Lidské tělo obsahuje více bakterií než buněk. Když se nad tím zamyslíte, není to všechno trochu jinak? Organismus v konfliktní fázi množí bakterie a viry podle toho, co se v tom těle spustilo, jako úklidovou četu. Já mám svoje viry a bakterie ráda.
Existuje něco jako psychosomatika také pro zvířata a rostliny?
I zvířata přemýšlejí, mají mozek. Platí pro ně stejná pravidla jako pro lidi. Tím, že jsou zvířata stále více domestikována, tak se stále více přibližují lidským nemocem.
Myslíte si, že by duševní hygiena měla být zařazena do systému vzdělávání? Učíme se málo starat o svou psychiku?
Záleží, jak si to představujete. Je to o tom, jak to slovo kdo vnímá. Pro mě to znamená naučit se vyznat v životních situacích a naučit se je zpracovávat tak, aby mě natrápily. To je pro mě psychologie.
Takže je těžké si představit, že by se to učilo na základních školách?
Myslím si, že by se měli hlavně lidi učit na základních školách komunikovat, protože to neumíme.
Hodně jezdíte s přednáškami po republice. Je nějaká otázka, která lidi hodně zajímá a hodně se opakuje?
Ta škála otázek je obrovská, vždycky se to točí kolem těch základních pravidel a okolo zdraví.
Co říkáte na virus ZIKA?
Nemám k tomu takové informace, abych to mohla hodnotit. Co se týče virů, tak obecně medicína se dohaduje, jestli viry vůbec existují. To je něco, co nemá vyřešena ani lékařská obec.