Na svém kontě už máte pěknou řádku knih. Nejnovější nese název Strážci tajemství. Kdo jsou to ti Strážci?
Když dovolíte, začnu příkladem. Okolo roku 9 000 př. n. l., když všude okolo ještě nejméně pár dalších tisíc let se lidská pospolitost teprve odhodlávala opustit jeskyně a otevřené tábory zaměnit za primitivní chaty prvních vesnic, v údolí Jordánu už stálo gigantické město Jericho. Na rozloze asi čtyř hektarů žilo téměř 2 000 lidí, možná dvakrát tolik. Hradby byly vysoké čtyři metry a uprostřed se tyčila věž, na tehdejší poměry hotový mrakodrap. V den letního slunovratu na ni dopadal stín nedaleké hory Quruntal. Archeologové se shodli, že tvůrci Jericha museli mít úžasné astronomické a stavitelské znalosti a značné zkušenosti s opracováním kamene. Ale kde je nabyli, když v ten čas ještě nikdo nic nepostavil? Řídil výstavbu věže tedy Byla určena opravdu jen k slunovratové stínohře, nebo sloužila k nám neznámému účelu? A takových paradoxů zaznamenáváme v naší historii hned několik. Vždy v nějakých zapomenutých končinách se z ničeho nic začalo rozvíjet zemědělství a doposud neznámé techniky a technologie, které nápadně převyšovaly vše, co bylo dosud vytvořeno. Na pozadí tohoto překvapivého rozvoje rozpoznáváme stín vysokých humanoidních bytostí s protáhlými hlavami, očima ve tvaru mandle a šesti prsty na končetinách. Legendy a mýty je nazývají „Strážci“, „Zářícími“, „Mágy“, „Velkými učiteli“ anebo je rovnou posazují na piedestal vyhrazený Bohům. Kdo ale byli oni neznámí doopravdy a odkud přišli? Sestoupili z nebes? Nacházela se jejich mateřská planeta kdesi v hlubinách vesmíru? Pokud ano, jak je možné, že se nám tělesně tak dokonale podobali? Byli to tedy spíš příslušníci ryze pozemské, ovšem velmi vyspělé civilizace, tvořitelé zlatého věku lidstva? Pocházeli z bájné Atlantidy či z jiného prastarého kontinentu, který zničila živelná katastrofa a donutila je hledat si nový domov? Odpovědi na tyhle fascinující otázky se pokouším najít v Strážcích tajemství.
Co všechno tedy v nové knize na čtenáře čeká? Kterým záhadám jste se podíval na zoubek tentokrát?
Kniha má tři hlavní části: Mimozemšťané na úsvitu věků, Tajuplné objevy a Stále tajemná Atlantida. Každá obsahuje hned několik záhad, s nimiž, jak doufám, se čtenář seznámí poprvé, a nepatří tedy k obehrannému záhadologickému repertoáru. Jednak se podíváme na jedinečná naleziště Tell Ghassul a Ain Ghazal v Jordánsku, kde se uchovaly úžasné nástěnné malby a sochy, které naznačují přítomnost mimozemských bytostí. Před sedmi tisíci lety jako by se objevila ještě jiná „parta z vesmíru“. Hned na několika místech lidé začali uctívat malá stvoření s hlavami ve tvaru trojúhelníku. Jejich lebky byly nahoře srdcovitě prohnuté a tvářím dominovaly obrovské hypnotizující oči. Množství sošek podobného vzhledu po sobě zanechala především podivuhodná kultura Vinča. Ta se rozvíjela v jihovýchodní Evropě a své jméno získala podle hlavního sídla poblíž dnešního Bělehradu. Téměř vše, co o ní doposud víme, přivádí historiky k údivu. Z archeologických senzací se podíváme na poklad z jeskyně Nahal Mishmar a navštívíme nejnovější, a přitom nejtajemnější naleziště v Gőbekli Tepe a Karahan Tepe. No a konečně budeme pátrat po stále nevyřešeném tajemství Atlantidy.
Knihu doplňuje spousta fotografií. Jste jejich autorem, nebo jsou různě posbírané?
Naprostou většinu jsem při svých výpravách pořídil sám a hodně přispěl především jedinečnými záběry z Izraele a místních muzeí Ondřej Machel. Na pár záběrů jsem koupil licenci od fotobanky Profimedia.
Připouštíte, že na Zemi existovaly vyspělé civilizace. Které to jsou, co o nich dnes víme a jaké nezvratné důkazy o nich svědčí?
To by bylo dlouhé povídání. Kromě civilizací, které známe z učebnic dějepisu, jistě na naší planetě existovaly mnohé další, na jejichž stopy jsme dosud nenarazili. Ale stát se to může každým dnem. Vždyť objev nejstaršího chrámu na světě v již zmíněném Gőbekli Tepe byl zaznamenán teprve v roce 1995. Dříve vědci ani netušili, že by v době před 12 000 lety mohla fungovat dobře organizovaná společnost, schopná budovat i rozměrná a technologicky náročná díla.
Jak vidíte budoucnost té naší, dnešní civilizace?
Optimisticky. Brzy zanikneme a po čase se objeví zase něco nového. Život si cestu proklestí.
Dost času jste strávil také zkoumáním Voynichova rukopisu. Objevilo se něco nového za posledních pár let?
Já osobně jsem teď dal rukopis k ledu, ale prof. Ivan Zelinka z VŠB Ostrava se svými studenty a vědci z jiných i zahraničních institucí se stále pokouší najít jazyk, kterým je rukopis sepsán. A protože je opravdu vytrvalý, pevně věřím, že se mu to nakonec povede.
V jednom rozhovoru jste řekl, že člověk rozhodně není tím, kdo v mezních situacích rozhoduje, zda z nich vyklouzne bez úhony nebo ne. Kdo nebo co podle vás tedy za tím stojí?
Na to si musí odpovědět každý sám, kdo má tuhle zkušenost. Bůh, anděl strážný nebo z pekla štěstí?
Vytvořil jste sbírku artefaktů a tajuplných předmětů z celého světa. Co všechno zahrnuje a který předmět považujete za nejvzácnější? Kterého si nejvíce ceníte?
Z pobytů u přírodních kmenů v různých světadílech jsem přivezl především fetiše a amulety, rituální sošky, masky, ale také třeba nůž z lidské holenní kosti a jiné zbraně, luky, šípy, oštěpy. Z muzeí celého světa jsem se snažil získat repliky artefaktů, s nimiž je spojena nějaká záhada. Někdy jde o exponáty, které vůbec nejsou vystaveny. Například létající plavidlo boha Tešupa, staré 4 000 let, které se svým vzhledem neliší od moderních stíhaček. Sedí v něm pilot ve skafandru. Bohužel má uraženou hlavu, takže netušíme, jak vypadal. Nedovedu říct, kterého z těch všech předmětů si cením nejvíce.
S každým je spojena nějaká vzpomínka nebo historka. Obvykle jsem zamilován do posledního exempláře, který mi přibyl. Byla to třeba kostra neznámého zvířete uloveného v Mexiku, které připomíná obávanou chupacabru. Nejnovějším přírůstkem je půlmetru vysoká lebka giganthopiteca. Vystavuji ji spolu s dvěma stovkami dalších exponátů a spoustou fotografií v Žabím sklepu zámku Valtice. Výstava Tajuplný svět je tam otevřena vždy od května do konce října. Kromě toho mám další putovní výstavu Fantastické záhady, kde se návštěvníci seznámí s archeologickými záhadami od nás i z ciziny, s pátráním po neznámých zvířatech, monstrech a příšerách a samozřejmě také s indiciemi o návštěvách mimozemských bytostí.
Chystáte nějakou další knihu nebonatáčení televizního pořadu?
Napsal jsem dva televizní mystery seriály, ale jak to s jejich realizací dopadne, netuším. Vždycky sice říkám, že je třeba věřit, a ne být pověrčivý, ale přesto raději pomlčím, o co jde, abych to nezakřiknul.
Text: Kateřina Žídková
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
