Těžko říct, kdy to vlastně bylo. Rozhodně nešlo o lásku na první pohled. Paní Záhada mě balila rafinovaně. Předkládala mi různé lákavé návnady. V Šenově, kde jsem v dětství bydlel, se tradovala pověst o přízraku bílé ruky. Na stěnách kostela, kde se tento zvláštní úkaz objevil, se dochovaly tajemné šifrované nápisy. Teta mi často vyprávěla děsivé záhrobní historky. Při stavbách domů poblíž zámeckého parku se našly pozůstatky tajné pánské chodby… Těmto nástrahám bylo těžké odolat. Vyvolávaly zvědavost. Zvlášť, když bylo jasné, že nejde jen o čirou fantazii. Četl jsem tehdy tři knížky týdně. Hltal bych především ty o záhadách, ale skoro žádné nevycházely. Pak se objevily Vzpomínky na budoucnost, Součkovy opusy a taky díla polských a ruských autorů. Pověstná jiskra ale přeskočila až u Jitra kouzelníků. Zamiloval jsem se do tajemna a vydrželo mi to dodnes.
Vyšla vám nová kniha Záhady na dosah ruky. Jaké záhady v ní čekají na čtenáře tentokrát?
Jak název napovídá, především ty, za nimiž nemusíme putovat přes půl zeměkoule, ale stačí popojít pár kroků. Skoro v každém koutu naší země, v každém dějinném období najdeme něco tajemného. A díky archeologickému výzkumu a bádání historiků se objevují nové a nové záhady.
O některých se čtenář dozví úplně poprvé. Známější témata jsem se snažil doplnit o poslední objevy. V jejich světle se pak zrodily mnohdy až překvapivé hypotézy. Podtitul Od magických rituálů v temném pravěku po nejnovější důkazy o UFO nad naším územím naznačuje, co vše knížka přináší.
Nejsou to jen historické otazníky, ale i kapitoly věnované tajným bratrstvům a konspiračním teoriím, paranormálním jevům, nevysvětleným úkazům i svědectvím, naznačujícím kontakty s mimozemskou civilizaci. Vydáme se po stopách utajených českých rodáků. Jedním z nich byl i moravský lékař, který znal tajemství smrti W. A. Mozarta a dokázal by definitivně rozluštit hádanku, zda tento hudební genius zemřel následkem nemoci nebo byl zavražděn.
Která událost, s níž jste se v životě setkal, vás nejvíce fascinuje?Popisovat to nechci, ale je to osobní zkušenost, která mě přesvědčila, že mezi nebem a zemí je mnoho podivného. Člověk rozhodně není tím, kdo v mezních situacích rozhoduje, zda z nich vyklouzne bez úhony nebo ne.
Můžete říct, že jste se při svých výpravách za záhadami někdy opravdu bál, měl z něčeho strach?
Bál jsem se několikrát a jsem za to vděčný. Přirozený strach nutí k opatrnosti a ta je na cestách nezbytná. Největší malér mě postihnul v okamžiku, kdy jsem se nebál vůbec. Nepřipouštěl jsem si, že by mi mohlo hrozit nebezpečí a šel mu vstříc.
Kolik zemí jste vůbec za tajemnem procestoval?
Nemám to spočteno přesně, ale je to něco přes osmdesát.
Je v současnosti nějaký záhadologický oříšek z českého prostředí, který vám nedá spát a který byste rád rozluštil, vyřešil ho?
Delší čas se zabývám Voynichovým rukopisem. Spolupracuji s profesorem informatiky Ivanem Zelinkou a dosavadní pátrání tak dostalo nový rozměr. Ale jsou i jiné záhady. V poslední době jsem měl štěstí a objevil hned několik tajemných maleb na zdech kostelů a historických budov. Tedy přesněji řečeno, ty výjevy byly známé, ale nikdo si nepovšiml, co je na nich zvláštního, že jde vlastně o šifrovanou zprávu. Malíři, jak známo, byli často členy různých esoterických bratrstev a dokázali do svých děl ukrýt různá poselství. Jejich obrazy jsou vlastně rébusy, plné sžíravých tajemství. O některých píšu i v této nové knížce.
Čtete vy sám knihy o tajemnu? Které byste (kromě těch svých) čtenářům doporučil?
Především všechno, co napsali vynikající čeští autoři Ivan Mackerle a Jaroslav Mareš. Ze zahraniční mě nikdy nezklame Graham Hancock. Zvlášť rád se vracím k jeho knize Hledání nadpřirozena.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Česká televize (banner), Alexandr Satinský
