Může se zdát podivné, v těchto neklidných časech, kdy bychom měli hlavně přemýšlet o budoucnosti, že se zajímáme o vztahy mezi dvěma světy různého myšlení, které vznikly kdesi na Středním východě před více než třemi tisíci let. Nicméně není nic aktuálnějšího, důležitějšího a urgentnějšího pro porozumění našemu světu, pro porozumění jeho konfliktům a záměrům, pro zjištění cest, kterými se ubírá, než pochopení základů civilizace Okcidentu, dnes pokrývajícího téměř celou planetu, civilizace zároveň obdivované a nenáviděné, s níž je vedeno tolik bitev a která se tak usilovně brání. Tyto civilizační základy jsou hlavně židovské a řecké. Dialog mezi židovským a řeckým myšlením zakládá postupně systém hodnot, jakousi sociální utopii, oslavující jednotlivce, svobodu bytí a myšlení, rozum, bádání, shromažďování vědomostí, zdokonalování materiálního světa. Výsledkem židovsko-řeckého dialogu je odmítnutí fatality a vítězství lidské svobody nad svobodou bohů. V tomto dialogu začíná vláda rozumu, neoddělitelná od svobody. Židé vyznávají nekonečnost a naději, Řekové konečnost a tragédii rozumu, ale obě civilizace konvergují k základní ideji Okcidentu - jednota. Jednota Boha, jednota Člověka, jednota Druhého, jednota Příčin, jednota monoteismu, jednota Vědy, jednota Víry a jednota Pravdy. Přesto však je tento tak důležitý společný židovsko-křestanský původ naprosto nedoceněný. Civilizace Okcidentu sice připouští řecké příbuzenství, zanedbává však obvykle to, co dluží judaismu, a raději se hlásí pouze ke křesťanství. V této knize tedy předkládáme jakousi psychoanalýzu civilizace Okcidentu, která má odhalit její rodinná tajemství a vyrovnat se s nimi. Právě to je podmínkou jejího přežití.