Skladbičky vznikaly zcela náhodně pro vlastní potřebu. Některé z nich charakterizují tehdejší disonantní kompoziční trendy. Byla to, vlastně, jen taková hra. Teď, po mnoha letech, jsem se k těmto skladbičkám vrátil a zjistil jsem, že nejsou tak bezcenné, že s trochou nadsázky vypovídají o této době 60. a 70. let 20. století. Nyní, když tyto skladbičky zadávám žákům ZUŠ, s povděkem zjišťuji, že je o ně zájem, že jsou pro ně něčím jiné, harmonicky bohatší a disonance jim nevadí. Byl bych rád, kdyby tento trend se objevil i na jiných školách a žáci by se tak mohli zbavit omšelých klišé současné kytarové tvorby pro potřeby ZUŠ.