Žijeme v době, kdy i u nás autorský přednes vlastních básní zažívá renesanci. Tento způsob prezentace textů byl celkem běžný za národního obrození a pak například u básníků, kteří své veršovné umění spojili s uměním písně: u písničkářů gellnerovského rodu třeba, a taky u některých básníků z časů avantgardy. Řada básníků však určila své verše především pro tichou čtenářskou chvíli a pro svobodu čtenářovy představivosti, a taky ne každý z českých básníků minulosti, zejména z těch introvertnějších, přednášíval své texty ochotně a rád. Samozřejmě, autorský přednes nemusí být vždy ten nejlepší a jediný možný.