Karel Křepelka (1946–1999) byl bezesporu jednou z nejpozoruhodnějších postav české literatury 90. let. Právě na jeho životní i tvůrčí dráze jako by se zračily i osudy mnoha jeho generačních souputníků. Literárně tvořit začal už na konci šedesátých let, ale jeho vstup do literatury se odehrál až začátkem let 90., kdy byl Křepelka již vyzrálým autorem. I když byl už v průběhu 70. a 80. let vnímán v okruhu svých literárních přátel (Bohuslav Reynek, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel) jako výrazný autor, protože jeho jméno nebylo spojováno s „oficiálním“ samizdatem, dočkal se větší čtenářské odezvy až takřka v polovině uplynulého desetiletí. I přesto však zůstával, i díky svým vyhraněným postojům a názorům, které vyslovoval v mnoha esejích publikovaných časopisecky (posléze i knižně ve svazku Ztracené kuře), jaksi stranou oficiálního literárního dění, a přestože vydal v průběhu 90. let tři básnické sbírky, větší část jeho díla existuje dosud pouze v rukopisech. Plánovaný svazek Křepelkova díla zahrnuje všechny jeho dosud vydané sbírky, soubor rukopisných veršů a výbor z korespondence (např. s Ivanem Divišem). Editorem svazku je Igor Fic. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím CDK.