V říjnu proběhla beseda s autorkou bestselleru Dům v Bretani, který vyvolal u čtenářů velký ohlas. Nyní Marta Davouze přichází s dalšími příhodami ze svého bretaňského domova, ze svých cest do Česka a z dovolených po Evropě. Loď v Bretani
Po bestselleru Dům v Bretani, který vyvolal velký ohlas u čtenářů, přichází autorka s dalšími příhodami ze svého bretaňského domova. Jako obvykle jsou její historky zábavné, mísí se v nich laskavý humor se sarkastickými postřehy, přičemž nešetří nikoho, ani sebe. Jednu kapitolu pojala ve formě fiktivního interview pro tisk. Odpovídá v něm na nejčastější dotazy, které jí její publikum klade, text však obsahuje i hlubší reflexe o lidském bytí.
Marta Davouze je známá spisovatelka a publicistka. Po převratu 1989 založila v Praze Společnost Franze Kafky, kde vydala mimo jiné kompletní Spisy Karla Poláčka a poprvé úplné dílo Franze Kafky v češtině. Iniciovala projekt pomníku Franzi Kafkovi a mezinárodní literární Cenu Franze Kafky. Napsala řadu fejetonů pro různé časopisy a deníky. Dosud jí vyšly čtyři knížky: Podobizny lásky, Vypadni z mýho života!, Dům v Bretani a Zrcadlení. Po rozvodu s prvním manželem Vladimírem Železným se usadila v Bretani a podruhé se provdala.
Kniha Dům v Bretani měla obrovský úspěch, obdržela jste i stovky dopisů od čtenářů. Údajně to pro vás bylo velké překvapení.
Pro mě to bylo velké překvapení, protože jsem knihu napsala asi během jednoho a půl měsíce. Začaly chodit dopisy, které ovšem chodí neustále. Takže překvapení to nepochybně bylo.
Co vám nejčastěji čtenáři píší? Nezvrhává se to občas k tomu, že se dostáváte do pozice sňatkové poradkyně, nebo jsou to spíše díky za knihu?
Převážně jsou to díky a mě to těší, protože nepřišel ani jeden dopis, kde by mě někdo huboval. Všechno to bylo tak, že jsem jim udělala radost, že se potěšili, pobavili, že to koupí mamince a podobně. Samozřejmě přišla i spousta dopisů, kdy mi ženy píší, že už do toho taky praští, že se rozvedou. Taková klasická situace, že děti opustí domov a ta žena už je s mužem dlouho. Tak jim píši, ať se nerozvádí, že si třeba i manžel připadá opuštěný a bylo by dobré zkusit být na něj vlídná a třeba se znova najdou.
Někteří autoři tvrdí, že se jim každá další kniha píše hůř. Jak to máte vy?
Loď v Bretani se psala hůř, protože příhody, které tam jsou, už se odehrály dříve. Mezitím mi vyšly dvě knihy a já jsem se pokoušela vydolovat něco z paměti. Psala jsem to 6 měsíců.
Kterou francouzskou vlastnost byste naordinovala v České republice?
To jste mě zaskočila. Francouzi nejsou všichni stejní. Ale jsou zmlsaní, ale to se nedá ordinovat. Opravdu nevím. Každý je jiný.
Dá se srovnat to, jací jsou lidé po padesátce v České republice a ve Francii? Je tam jiný přístup?
Já si myslím, že tady hodně lidí rezignuje, když jdou do důchodu. Je hodně lidí, které to zlomí a to ve Francii není. Lidé v důchodu hrají golf, chodí lovit a podobně. Každý má svého koníčka, asi jsou aktivnější v tom důchodovém věku.
Když se z Bretaně vracíte do České republiky, na co se nejvíce těšíte a co vám naopak nejvíce chybí v České republice?
Samozřejmě se nejvíce těším na své vnučky. Trochu mi chybí ty potraviny. Tady dá celkem práci najít opravdu kvalitní potraviny. Na to jsem si ve Francii opravdu zvykla. Tady potraviny musí člověk opravdu hledat.
Přešla jste z české kuchyně na francouzskou nebo to mixujete?
Mixuju to. Ptali se našeho Jakuba, jestli mu chutná více česká nebo francouzská kuchyně, když je v Bretani. A on říkal, že česká, ale z francouzských potravin.
Kde si připadáte doma?
Doma je člověk tam, kde je mu dobře a tam, kde má své věci. To už jsem teda tam. Některé věci si vozím z ČR do Francie a naopak. Z Čech si vozím uzené maso, kyselé zelí, to tam pořádné nemají. Sem si vozím třeba kafe.
Besedu moderovala: Sandra Procházková
