Ve středu 3. února proběhla v Domě knihy Ostrava beseda a autogramiáda blogerky Zuzany Hubeňákové, která se stala nejprve Objevem a pak i Blogerkou roku webu iDnes.cz. Nyní vycházejí její humorné fejetony knižně.
Kniha Vstupte bez klepání - s podtitulem Odpovědi na otázky, které jste si nikdy nepoložili je souborem humorných fejetonů, která vyšla v listopadu 2015. Kniha obsahuje to nejlepší z jejích blogů a k tomu nášup nových a zatím nepublikovaných textů. Ve čtyřech semestrech životně důležitých věd se autorka s vtipem a nadsázkou sobě vlastní vyrovnává s tématy jako rodinná výchova, mezilidské vztahy, ale také nástrahy automobilismu nebo sex po dvou dětech. Připravte se na to, že vás bude od smíchu bolet břicho.
Zuzana Hubeňáková je absolventkou VŠE, matkou dvou dětí, blogerkou, vášnivou houbařkou a neméně vášnivou, o to však horší hip hoperkou. V roce 2013 se umístila na druhém místě v kategorii Objev v soutěži Bloger roku na serveru iDnes.cz. O rok později tuto soutěž v ženské kategorii vyhrála. Nepravidelně publikuje v přílohách Mladé fronty DNES.
Co je pro vás blog? Jaká je vaše definice?
Blog je především text, který můžete naprosto legálně vypustit do světa, bez jakékoliv kontroly. V mém případě je to prostředek k pobavení. Je to úžasný prostředek k tomu, aby se každý mohl vyjevit.
To je oproti knihám obrovská výhoda, ale možná také částečně nevýhoda.
Samozřejmě. Já jsem měla obrovský problém, když kniha vyšla, že jsem zvyklá okamžitě dostat zpětnou vazbu na blogu. Ale ukázalo se, že kniha se čte déle a čtenáři knih okamžitě neběží psát, co si o tom myslí.
Existuje nějaká typologie blogerů?
Největší skupina blogerů jsou blogeři nasírací. S prominutím. To jsou političtí blogeři, kteří mají potřebu všechno hodnotit. A poté jsou blogeři, kteří se pokouší dosáhnout nějakých literárních cílů, jako já.
Zeptám se na prvotní ambice, když jste zakládala blog. Bylo to spíše pro vás nebo jste čekala na reakce čtenářů?
První blog jsem vydala tajně, nenápadně. Strašně jsem se styděla a bála jsem se, že mě lidé vypískají. Až na základě toho, že ty reakce byly pozitivní, tak jsem začala psát dál a měla jsem z toho obrovskou radost. Kdysi jsem chtěla být spisovatelkou, takže jsem si to chtěla vyzkoušet.
A nakoplo to nějak vaše ambice? Posunula byste se třeba k pětisetstránkovým románům?
Ráda bych, ale neudržím tak dlouho myšlenku. Já mívám problém se dostat přes více stránek.
Měli jsme tady hosta pana Cubecu, který říkal, že román napíše za 14 dní.
Vážně? Tak to je dobré znamení.
A co youtubeři? Neplánujete rozšířit řady video blogerů?
Nedávno jsem se dívala, co dělají a asi jsem už na to stará.
Negativní reakce na vaší knihu a na vaše blogy jsou minimální. Sekala jste se vůbec s nějakými?
Jsou. Co se týče blogů, tak jsem zjistila, že je téma, kterým jsem rozčílila obrovské kvantum lidí, a to je nošení dětí na veřejnost. Z reakcí lidí na toto téma jsem byla opravdu v šoku.
Jaký humor máte ráda?
Já mám ráda několikavrstvý humor. Některé mé texty jsou mnohovrstvé, že je někteří lidé ani na druhý pokus nepochopí.
Jak vůbec vznikl název knihy?
Našla jsem si nového lékaře, a když jsem se rozhlédla po čekárně, tak jsem si všimla nápisu na dveřích, kde stálo po zaklepání vstupte. Moje babička je zdravotní sestra a já jsem si vybavila ty situace, kdy jí někdo zaklepal na dveře ordinace, co je ta sestra schopna všechno udělat. Když jsem později vstoupila do ordinace a svěřila jsem se se svými pocity sestřičce, tak mi řekla, že tam původně měla napsáno: vstupte bez klepání, ale lidé si mysleli, že je to snad skrytá kamera a hromadili se na chodbě. Mně přišel ten přístup tak dobrý, že jsem si řekla, že by to byl dobrý název pro knihu. Ta kniha by měla být příjemná a měla by vítat.
Kde berete inspiraci?
Většinou je to z běžného života. Mám obrovskou rodinu, a jak už to bývá, v každé rodině je někdo trochu bláznivý. Ne každý příběh je založený na skutečných událostech, ale většinou tam ten střípek pravdy bývá.
Jaká je vaše oblíbená kniha?
Poměrně se mi to mění, ale dlouhou dobu to byl Hrabě Monte Cristo.
Jak je to ohledně vaší spolupráce s MF Dnes? Jak pravidelně do ní přispíváte?
Já přispívám poměrně pravidelně. V tom smyslu, že jsem v červnu něco poslala, v lednu to vydali. Ta pravidelnost je taková sporná. A ještě mi to nezaplatili :-) Ale je to spíše čest než spolupráce.