D: Na silvestra jsme se nemohli dohodnout, kam pojedeme na dovolenou, a tak jsme se domluvili, že pojedeme všude.
M: Úplný počátek a touha po cestování se začaly rodit asi po studiích, když jsme zapadli do rutiny a v práci začali doutnat až hořet. Od toho, kdy jsme si plácli na cestu kolem světa, to ale zabralo ještě dva roky, než jsme skutečně vyrazili. A nakonec z cesty kolem světa byla 'jen' cesta kolem Afriky.
Kdo vymyslel název BUSNY? Měli jste více nápadů?
D: BUSNY vznikly, když jsme se rozhodli, že pojedeme busem (VW Transporter 3 alias bus nebo též busík). Měli jsme ještě dvě varianty: BUSERANTI a BUSÍCI. To v televizi zamítli.
M: Název BUSNY jsem oplakala. Když jsem se smířila s tím, že jsem busna a náš coming out bude zveřejněn v internetovém éteru, podpořila jsem ten nápad tím, že jsem busu přisoudila růžovou karoserii. Když už, tak pořádně... a rozhodně nelituji. Pravda, ten název má výhodu, je dost chytlavý.
Jak dlouho jste se na cestu připravovali a co všechno to obnášelo?
M: Intenzivní přípravy, kdy už bylo jisté, že cesta je reálná a opravdu vyrazíme, trvaly rok. Dohoda s televizí, shánění a nákup busu, testovací cesta do Turecka, nákup techniky, útrata úspor za cestovatelské nezbytnosti i úplné blbosti, hledání partnerů projektu, plánování trasy, shánění víz, hory a hory papírování. Obnášelo to vrátit se každý den z práce a zasednout doma na druhou směnu nad projektem. Měli jsme na to spoustu energie, to už nám asi v žilách kolovala cestovní horečka a adrenalin. Těžké bylo vzdát se všech věcí, firmy, projektů v práci, a pak hlavně loučení s rodinou, kamarády, kolegy, zvlášť poté, co nám ve finiši všichni pomohli.
Koho napadlo, že by mohla vyjít kniha, a co všechno v ní čtenáři najdou?
D: Já jsem to ještě nečetl. :)
M: Po cestě bylo dost času na přemýšlení, psaní, kreslení. To když si David lámal hlavu nad scénářem nového dílu nebo střihem epizody. Zveřejňovali jsme články na našem webu současně s epizodami seriálu, a dokonce to četl i někdo jiný než naše mámy. Občas někdo napsal, že si čtení užije i lépe než nový díl na Streamu, a to mě nakopávalo, abych v tom pokračovala. Pro mě bylo důležité zaznamenat ty zážitky, protože videa seriálu Busny jsou tvořená hlavně jako zábava, aby se člověk zasmál a odpočinul si, ale do textu jsem mohla vtisknout mnohem víc. Nejen vtip, ale i popsat, co obdivuji a co se mnou lomcuje, krajinu, architekturu, co se dělo mezi námi dvěma, všechnu tu krásu i frustraci. Text na rozdíl od videa snese pravdu, ilustracím zase sluší fantazie. Takže po návratu byla kniha hotová, stačilo poslat ji do nakladatelství.
Jaký je váš nejlepší a nejhorší zážitek z cestování po Africe?D: Zažili jsme toho hrozně moc a těžko se to hodnotí. Co bylo nejlepší, Kilimandžáro? A nejhorší Etiopie?
M: Afrika je neskutečná ve své rozmanitosti. Na celém kontinentu, rozdrobeném na země a regiony, se setkáte s nejrůznějšími kmeny, jazyky a krajinami. David zrovna jmenoval dva extrémy, na kterých se to dá dobře demonstrovat. Na Kilimandžáru jsme zažili mrazivou zimu, výškovou nemoc, fyzické vyčerpání jako doposud nikdy předtím. Byla to nákladná záležitost, ale za ty scenérie hory vystupující z džungle, měsíční krajinu, ledovce na vrcholu a samotné stanutí na vrcholu to všechno stálo. Etiopii David řadí k nejhorším, to proto, že to je jedna z těch chudších zemí, kterou jsme navštívili, a lidé zde víc žebrají, zírají, kradou. Jsou stejně tvrdí a zlí jako životní podmínky, v nichž existují. Můžeme jim to ale zazlívat? Na druhou stranu Etiopie je země plná kultury a přírodních krás, kolébka lidstva, domorodé kmeny v údolí Omo, aktivní vulkán v Danakilské proláklině, skalní kostely v Lalibele a bezkonkurenčně nejlepší jídlo na celém kontinentu, které se však hrozně rychle přejí. Afrika je prostě celá úžasná a zároveň strašná.
Kam se právě chystáte cestovat? Co máte v plánu?
M: Právě teď jsme doma, nic neplánujeme a čerpáme rutinu, po které se nám už po roce a půl na cestách dokonce stýskalo. Už ale pomalu začínáme zvažovat, kam dál. Nová cesta je ještě v plenkách.
D: Do Jižní Ameriky.
A kdy to asi tak vidíte na ten splátkový kalendář, hypotéku a založení rodiny?
M: Cesta Afrikou nás naučila pár věcí. To, co tu v Evropě máme, je až dost, takže nemít nic je v pohodě. Neplánovat nic je v pohodě, zkrátka a dobře hlavně zůstat v pohodě. Zatím to funguje. Takže s tímto přístupem pravděpodobně žádnou hypotéku nedostaneme, ale taky ji nepotřebujeme. A rodina? To může přijít, uvidíme, vítáme všechny možnosti.
Mohou se čtenáři těšit ještě na další knihu?
M: Když je Tam, musí přece být i nějaké Zpět. Takže ano, těšení je možné!
Text: Kateřina Žídková
Foto: Marika
