Román je inspirovaný osudem autorčiny německé praprababičky, jejíž rodina v květnu 1945 prošla nechvalně proslulým internačním táborem pro Němce v Nových Hodolanech, přezdívaným Hodolanské peklo.
Mladá novinářka Anastázie prochází osobní i profesionální krizí, hledá proto útočiště u své milované babičky. Jednou jí začne babička vyprávět o osudech rodiny. Její vzpomínky na poválečné dny jsou protkány líčením hrůz, které zažívali němečtí obyvatelé Olomouce. Na několik tisíc jich bylo internováno a nejméně 235 zemřelo v nechvalně proslulém táboře v Nových Hodolanech, přezdívaným Hodolanské peklo. Touto děsivou zkušeností prošli i babiččini nejbližší, kteří byli posléze odsunuti do Bavorska. Příběh, jenž se postupně rozvíjí před užaslýma očima Anastázie, která o něčem takovém doposud neměla ani potuchy, je proložený autentickými dobovými dokumenty, vzpomínkami vysídlených Němců z Olomoucka, zážitky lidí internovaných ve sběrných táborech a vzpomínkami autorčiny babičky.