tor několika knih. Nakladatelství Mladá fronta mu vydalo již tři komiksy ze série pro děti a mládež nazvané Velikáni do kapsy: Jan Hus, Karel IV. a Tomáš Garrigue Masaryk. V těchto knihách najdete spoustu pikantních zajímavostí, vtipných komentářů a komiksových ilustrací Tomáše Chluda. Mladí čtenáři díky nim mohou poznat, jak může být česká historie zábavná.Co bylo impulsem k tomu, že jste začal psát komiksovou sérii pro děti a mládež o historických velikánech? První impuls: ležíme na dece u moře, čteme si - dospělí i děti - komiksové životopisy piráta Francise Drakea, královny Alžběty a Winstona Churchilla a říkáme si, jaká škoda, že taková řada neexistuje i pro postavy z českých dějin. A druhý impuls: moje nejstarší dcera měla 16. narozeniny a Jan Hus 600. úmrtniny, tak jsem jí chtěl dát dárek. Proto byl Hus první.
Kolik dílů této série plánujete?
Na začátku jsme si říkali, že minimálně tři, hezkých by bylo pět, velmi smělých sedm a maximálně deset.
Proč zrovna komiks?
Protože obrázky zůstanou i tehdy, když už se písmenka zapomenou. Moje nejmladší dcera četla knížku o Karlu IV. loni, takže už sice dávno pustila z hlavy, co se tam píše o návratu dospělého Karla do vlasti, ale pamatuje si obrázek Tomáše Chluda, na kterém myš v prázdné pokladnici dělá na kralevice „baf!“ Anebo si z komiksu o Husovi pamatuje, že se král Zikmund Lucemburský spojil s Drákulou. Tedy chci říci s vojvodou Vladem II., zvaným Dracul, který vládl na území dnešního Rumunska.
Jak probíhá vaše spolupráce s autorem ilustrací Tomášem Chludem?
Je to jako být v týmu s Jágrem: pošlete mu nápad a on už ho zpracuje do gólu. O Husovi jsme se bavili dlouho na několika schůzkách. U Karla už to šlo snadněji. U Masaryka jsem prostě odevzdal text a pak už jen plnil Tomášovy pokyny v SMS, pokud něco potřeboval dohledat. Jako například: „Zjisti prosím, jaké měl Masaryk kolem roku 1890 nejlepší přátele.“
Odkud čerpáte historická fakta?
Stojím na ramenou obrů. O Husovi a Karlu IV. by nešlo napsat bez knížek profesora Šmahela, o Masarykovi by to nešlo bez celoživotního díla Jiřího Kovtuna. Já jsem jen jejich překladatel do komiksové řeči.
Pracujete s nejnovějšími výzkumy historiků. Narazil jste na nějakou hodně velkou zajímavost?
Literární kritik Pavel Mandys nás v recenzi pochválil, že jsme si všimli nejnovějších hypotéz o tajemné nemoci či zranění Karla IV. z roku 1350 (tedy že byl nejspíš zraněn, když se tajně - možná dokonce v přestrojení - zúčastnil nějakého turnaje). Pochvaly si vážíme, ale myslím, že všichni autoři takových komiksů to dělají podobně jako my - tedy že nejprve dlouho čtou a snaží se sesbírat co nejvíc zajímavostí. Při práci na Husovi pro mě bylo nové, jak vysoce si Maďaři cení krále Zikmunda: v národním muzeu v Budapešti vidíte, že je to pro ně jeden z velikánů, který dal zemi konečně do pořádku... Anebo jsem předtím nevěděl, jak nakonec dopadli různí „konkurenční papežové“ v Husově době (žádný neskončil na hranici, naopak!). A při práci na komiksu o Masarykovi mě dojímaly dopisy, které Masarykova žena Charlotta psala za války do vězení dceři Alici. V komiksu si většinou z Aliciny upjatosti děláme legraci, ale zrovna v té době jednala příkladně a statečně. A Charlotta se zachovala jako výborná, laskavá americká maminka.
Jaké jsou ohlasy dětí na vaše knihy?
Na besedách to vypadá vždycky dobře. Ale co já vím? Třeba ty knížky kupují hlavně dospělí, když jedou k moři...
Text: Kateřina Žídková, Foto: Petr Brodecký
