Jste odborník na etiketu, chování a odívání. Co vás přimělo k tomu, abyste napsal knihy?
Už v roce 2016 jsem přečetl spousty knih o tom, čemu se věnuji, jako součástí sebevzdělávání a inspirace. Jedna věc mě zaujala. Zahraniční knihy o oblékání mužů nebyly přizpůsobeny mužům u nás a na Slovensku, byly to jen překlady s příklady pro muže v zemích, kde se muži oblékají jinak. Tehdy jsem si řekl, napíšu ji. Mírně jsem váhal a o rok později přišla zakázka z nakladatelství Albatros, abych pro ně napsal knihu o etiketě pro děti. Stala se mojí první knihou a já měl z procesu tvorby něčeho tak pro mě významného velkou radost. Na rok jsem svoji druhou, původně zamýšlenou jako první, odložil a začal ji psát až v roce 2019.
Ukázalo se, že to byl výjimečně dobrý krok, protože začátkem roku 2020 byla moje činnost lektora díky vládním nařízením zcela pozastavena, a to na více než rok. Kniha Smart Casual a její vynikající prodeje nahradila z velké části mé chybějící příjmy. Uvědomil jsem si, jak křehké mám podnikání, když stojí jen na jedné noze. Rozhodl jsem se publikační činností postavit svoji firmu na druhou pevnou nohu a vydat každý rok jednu knihu v čerstvém, moderním pojetí mého oboru.
Přibližte nám stručně, o čem vaše knihy, které vydalo Nakladatelství Backstage Books, jsou. Nejdříve Smart Casual, pak Etiketa domácí...
Smart Casual je první českou knihou o oděvech mužů. Předkládám návody, tipy a spoustu námětů, jak pánský oděv chápat, jak vybudovat moudrý šatník a jak se oblékat ležérně elegantně, promyšleně a nenuceně zároveň. To je také důvodem, proč nese název oděvního stylu Smart Casual, často mylně zaměňovaného za oděvní kód. Právě problematika tohoto současného způsobu oblékání je „leitmotivem“ celé knihy. Na více než čtyřiceti originálních fotografiích oděvních kombinací, které jsem navrhl, vidí čtenář použití oděvů v praxi a může se inspirovat.
S knihou Etiketa domácí se odvažuji vstoupit do domovů a obydlí čtenářů, respektive nás všech. Uchopil jsem zdvořilost za opačný konec, než je zvykem u jiných knih o etiketě. Nesoustředím se na to, jak se chovat v divadle, na vernisáži nebo v top restauraci. Soustředím se na etiketu, tedy způsoby správného chování doma a v nejbližším okolí, při běžných činnostech rodiny. Uznávám, že jde o jistou „troufalost“, zároveň však vím, že chování doma ovlivňuje vztahy a ty ovlivňují soužití v páru, s dětmi i s přáteli. Etiketa domácí přináší náměty, jak žít lepší život ve společnosti těch nejbližších, jak je respektovat, vyjadřovat jim úctu a jednat s nimi taktně a mírně.
Knih s touto tematikou je na trhu několik. V čem se ty vaše liší, přinášejí něco navíc?
Obě knihy přináší čtenářům jiný pohled na problematiku. V knize Smart Casual nabádám nekupovat, ale moudře pořizovat oděvy s hodnotou oproti obecnému trendu zvýšené spotřeby laciných módních oděvů. Kniha Etiketa domácí se nebojí poukázat na velmi osobní až intimní prohřešky proti soužití páru a rodiny a nabádá čtenáře k tomu, aby etiketu, tedy správné chování, komunikaci a jednání, zařadili do svých životů už doma.
Jak jste se vůbec k odívaní a etiketě dostal?
Pokud bych upozadil své dětství, během kterého na mě působili mí elegantní prarodiče z otcovy i matčiny strany, mí rodiče, kteří se netajili svými názory na čest, spravedlnost a jemný cit, byl bych vůči nim velmi netaktní. Značnou roli v mé profesi hrál osmiletý zahraniční pobyt a následné obchodní cesty. V obou případech jsem vnímal oděvy a chování za povinnou výbavu k vyjádření úcty mým klientům a lidem kolem. Až do jistého bodu v roce 2009 jsem si nedovedl představit, že by mé zkušenosti a návody „jak na to“ chtěl někdo znát. Zároveň to však byl rok, ve kterém jsem byl z vnějšku motivován, abych to začal dělat a netajil to pro sebe. Zjednodušeně řečeno oblékám se každý den, chovám se vědomě co nejlépe mohu a o tom mluvím a píšu nyní.
Jak je to s prohřešky v etiketě? Kdy je namístě někoho upozornit a kdy je to naopak nevhodné?
Prohřeškem, nebo raději přešlapem v etiketě jsou myšleny projevy, které se mohou negativně dotknout někoho jiného. Nejčastěji jde o to, že náš čin, tedy ono faux pas, dostane náš protějšek nebo lidi kolem do nepohodlné, nekomfortní či nepříjemné situace. Pokud nepoděkuji, jestliže nedám přednost ženě do běžných dveří nebo jím drůbež rukama, můžeme říci, že jsem se „provinil“ proti etiketě. Upozornit někoho na to, že se nechová v souladu s etiketou, je samo o sobě přešlap. Ve společnosti to nedoporučuji, mezi dobrými přáteli je možné o tom vést rozhovor a v rodině je to přiměřené a vhodné.
V domácí etiketě jsou důležité rituály. Které by podle vás neměly v žádné domácnosti chybět?
Pozdravit se ráno, popřát si dobrou noc, vyjadřovat si náklonnost a lásku, jíst společně u stolu, setkávat se na „rodinných poradách“, mít společný zájem nebo sport, vědět, kam rodina jako celek směřuje, podílet se společně na údržbě domu či domácnosti a také oblékat se vhodně, tedy s respektem ke všem mimo domov i doma.
Když se bavíme o chování doma v rodině, není jednoduché, aby se muž a žena (rodiče) shodli. Přece jen je ovlivnily jejich rodinné návyky a ty jsou u každého jiné, až na výjimky. Jak si má takový pár poradit. Přizpůsobit se jeden druhému, nebo hledat zlatou střední cestu?
Základním kamenem soužití je komunikace. Nezbývá tedy než se vzájemně poznat tím, že se zeptáme na to, co je či bylo běžné v rodičovském domě, jaké návyky a projevy byly ty příjemné a které byly opakem. Položit otevřeně otázky, co je a co není druhému milé, které návyky z rodiny by si chtěl kdo zachovat a poté je nesoudit, nehodnotit a neposuzovat. Dobrou dobou pro takový první stupeň je něco jako partnerská porada. Vědomé chvíle s druhým, otevřené otázky a upřímné odpovědi. Samozřejmě s respektem a porozuměním, bez ironie a případného výsměchu.
Teď k dětem. Jak bychom s nimi měli mluvit? V jednom rozhovoru jste uvedl, že jako s dospělými. Proč?
Doporučuji hovořit k dětem bez myšlenky, že je na to či ono moc malé, že tomu či onomu nerozumí nebo by ho to nemělo zajímat. Za vhodné považuji i s miminkem mluvit a dohodnout se na tom, co se bude dít. Děti sice nemusí nutně rozumět jazyku, kterým mluvíme, velmi dobře rozumí našim myšlenkám. Je nutné hovořit k dětem bez „šišlání“ a změkčování všeho možného, mluvit s nimi jako se sobě rovnými. Tím jediným rozdílem mezi námi a dětmi je, že dítě je z jiné doby, je třeba se na něj dívat podobně jako na návštěvu z budoucnosti, respektive s jistou nadsázkou jako na „dlouhodobou návštěvu“. Respektovat, vyjadřovat úctu k „zázraku stvoření“ a vnímat děti jako své největší učitele a emoční trenéry. Apropos, slovo dospělý neznamená vyzrálý. Dospět do jistého věku ještě neznamená dosáhnout vědomí naslouchat, chápat, rozumět.
Jsou vaše knihy určeny mužům i ženám?
Moje první kniha, Planeta ETK-017 je určena prvním čtenářům nebo rodičům, kteří svým dětem čtou příběhy a pohádky. Kniha Smart Casual je o oděvech, botách a doplňcích mužů, je tedy primárně pro muže. Zároveň ji však koupilo spousta žen, aby mohlo svým partnerům, kteří jsou k oděvům nastaveni zcela bez zájmu, alespoň trochu erudovaně pomoci. Kniha Etiketa domácí je pro mladší i starší páry nebo rodiny. Kniha Gentlemanual, která vyjde letos na podzim, je o životě mužů, primárně tedy pro muže.
Jaké máte na své knihy ohlasy?
Odborná i laická veřejnost vyjádřila obrovskou podporu knize Smart Casual, jejíž první náklad jsme vyprodali během devíti měsíců, nyní je v prodeji už druhé vydání. Kniha se stala příručkou v obchodech s oděvy, je součástí adaptace nových zaměstnanců do prodejen a díky skvělému zpracování zdobí knihovny v tisícovkách domácností. Knize Etiketa domácí, která je o rok mladší, se dostává důvěry postupně, její téma je složitější a nutno dodat, že se jí některé rodiny i doslova „bojí“. Nechtějí etiketu vpustit za zdi svých příbytků. Bojí se však neprávem. V knize popisuji situace jako náměty, nekritizuji a nehodnotím. Moje prvotina, tedy Planeta ETK-017, zůstala pro mnohé děti neobjevena, byť má hluboký příběh o dobrodružství, přátelství a odvaze. Je na rodičích, aby ji svým dětem vybrali.
Prozradíte, jaké největší faux pas ve svém oboru jste osobně zažil?
Jsem člověk. Jistě jsem učinil spoustu přešlapů proti společenskému životu a soužití, nejčastěji nevědomky a bez záměru někomu „omezit“ pohodlí. Jako příklad však uvedu, že do svých dvaadvaceti jsem držel příbor zcela špatně, několikrát za život jsem použil hrubé slovo a jistě se i někdy choval povýšeně a nadutě. Záměrně jsem například jako mladý muž oslovoval lékaře příjmením a ne titulem. Jako takový „hloupý“ nevyzrálý protest proti konvencím.
Kromě psaní knih přednášíte etiketu, kultivovaný projev a pořádáte workshopy i kurzy etikety u stolu. Pro koho jsou určené?
Moje diskusní a dynamické workshopy, nejčastěji obchodní etikety a kultivovaného projevu, objednávají firmy. Pro jejich týmy nastavujeme vzdělávání v chování ke klientům nebo v kancelářích jako součást jejich profesního rozvoje. Jde o zakázkové kurzy, každý je přizpůsoben posluchačům tak, aby si z něj mohli odnést přesně to, co v praxi potřebují. V průběhu roku pořádáme „plus mínus“ dvacet zážitkových večeří s etiketou u stolu pro dospělé z řad veřejnosti, nebo jako firemní setkání. Výjimečná jsou setkání s dětmi u tzv. Nedělního oběda s etiketou u stolu. Jsem tam s dětmi. Rodičům vstup zakázán.
Připravujete novou knihu Gentlemanual. Kdy se na ni čtenáři mohou těšit a co je jejím obsahem?
Jde o návod, kde získat sebedůvěru a být úspěšnějším a lepším mužem. Navádím muže na nekončící cestu gentlemanství, po které s nimi sám kráčím. V knize přináším náměty, jak být odpovědným, citlivějším ve vtazích a k sobě. Přikládám také tipy, co to je krásný život ve smyslu dolce vita a proč by se muži nemuseli této stránce života bránit. Nevynechávám také pár tipů, jak vyjádřit úctu oděvem či chováním a naplnit představu o moderním gentlemanovi. Předposlední část knihy věnuji mužským ctnostem a „slabostem“ a to na konkrétních příbězích z mého života. Kniha graduje desaterem mužských přikázání, jak vést dobrý život v širších souvislostech.
Nebylo by fajn, kdyby vyšel také návod, jak se stát úspěšnější ženou? Nebo se chcete věnovat výhradně mužskému odívání a gentelmanství?
Úspěch, často dávaný do konotace zisku, postavení nebo vlivu, není pro mě nejdůležitější. Za úspěch považuji vše, co posune člověka o krok dále k jeho vlastnímu cíli a zdaleka to nemusí být peníze, sláva či pozice posuzovaná zvenčí. Jsem muž, rozumím více mužům než ženám. Mám s jistou nadsázkou co dělat, abych opravdu pochopil ženský svět a jsem si jistý, že od jeho poznání jsem dosti vzdálený. Nemám tedy ambice psát o úspěchu žen. Na druhou stranu musím uznat, že knihu o odívání žen z pohledu muže v plánu mám. Ženy však mohou čerpat již nyní inspiraci ze všech mých publikací, největší zájem mají o knihu Etiketa domácí, jelikož jsou přirozeně tvůrkyněmi vztahů uvnitř domovů.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Filip Pavlík