První samostatná publikace o životě a sportovní kariéře jednoho z nejslavnějších českých žokejů a trenérů vychází v roce jeho sedmdesátých narozenin. A přesně půl století po tom, co invaze vojsk států Varšavské smlouvy v létě 1968 znemožnila o několik týdnů později konání našeho nejslavnějšího dostihu. A způsobila, že v něm tehdy dvacetiletý Václav Chaloupka a jeho později neméně slavný kůň Korok museli odložit svou premiéru. Nezabránila jim však, aby ve Velké pardubické poprvé startovali a také ji vyhráli hned následující rok. Po dalších dvou vítězstvích se stali první dvojicí koně a jezdce v historii, která ji dokázala vyhrát třikrát. Dalšího prvenství, už v sedle svého jmenovce Václava, dosáhl Václav Chaloupka v roce 1977. Stal se tehdy nejslavnější postavou Velké pardubické, prvním čtyřnásobným vítězem v jejích více než sto let dlouhých dějinách. A také jednou z nejpopulárnějších osobností, nejen sportovních, u nás. Kniha Dávat koním křídla není ovšem pouhým výčtem úspěchů jejího protagonisty. Zachycuje celý jeho dosavadní život, z nichž více než polovinu strávil na rodné Moravě. Život, který nebyl naplněn jen samými vítězstvími a jinými chvílemi slávy a štěstí. Koně miloval odmalička, pohled na ně ho fascinoval. Chtěl jim být neustále nablízku. Potřeboval být mezi nimi, dotýkat se jich, hladit je. A hlavně o ně pečovat. Nikdy je nepovažoval za pouhý prostředek k tomu, aby se stal se tím, kým potom skutečně byl – slavným žokejem a úspěšným trenérem. Koně pro něho byli a jsou důležití především jako nádherné a ušlechtilé bytosti. Tím žil mnohem víc než touhou po vlastním úspěchu, i když ani ta ho neminula. I ona však vyplynula z hlubokého vztahu ke koním, z respektu, úcty a lásky k nim. To pro Václava Chaloupku, který přišel na svět s odvážnou, dobrodružnou, ale čestnou, vpravdě d´artagnanovskou povahou, byl a je základ jeho práce, jeho profese. Poslání, které mu bylo předurčeno. A pro které byl předurčen on. O tom všem a samozřejmě o mnohém jiném se v knize Dávat koním křídla dočtete daleko víc.