Volné pokračování půvabného vyprávění kočky jeho svatosti Dalajlamy- to je kniha australského spisovatele Davida Michieho Dalajlamova kočka a umění příst, kterou vydalo nakladatelství Synergie. Příběh naši recenzentku pohladil po duši. A určitě se tak stane i vám, pokud si ji přečtete. Autor působí jako instruktor meditace a zabývá se budhistickými meditačními technikami.* * * * *
Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké zvíře asi vlastní Dalajlama? A jaké to asi je, když Jeho Svatost odjede na turné do Ameriky a nechá své milované, čtyřnohé, věčně vrnící zvířátko doma? Dalajlámova kočka Jeska (Její svatost kočka) se tak po dobu nepřítomnosti Její Svatosti ocitne na hranici mezi nudou, přemýšlením, nudou, spánkem a dalším přemýšlením. O čem? O tom, proč vlastně kočky předou a jaké je umění příst. Ještě než totiž Dalajláma odjede, domluví se se svou Himalajskou sněžnou lvicí na tom, že až přijede zpátky, jeho malá sněžná lvice mu prozradí, co se za předením skrývá.
A tak Dalajláma odjíždí a malá Svamí se vydává na dobrodružství, které ji prozradí nejen proč kočky předou.
A protože Jeska není jen tak obyčejná kočka, všichni vědí komu patří, má proto i své malé výhody všude tam, kde vstoupí. Všichni se k ní vždy chovají mile a podstrojují ji dobrým jídlem. Má jedno oblíbené místečko, kam se ráda vrací a kde tráví volný čas, když není Jeho svatost doma. Himalajská literární kavárna, kde se děje tolik věcí a Jeska je vždy u toho. Odehraje se zde taky velká část příběhu. Spousta informací, mouder a dalších vážných i nevážných rozhovorů, které jsou z pohledu kočky opravdu zajímavé a hlavně nenucené a čtivé. Vyposlechne si rozhovory slavného jogína, ale i podnikatele, který celý život pracovat, aby si v důchodu užíval. Každá kapitola nese nějaké ponaučení a jak čas plyne a Jeska stále čeká na Dalajlamu, pomalu si uvědomuje, co je to život. Snaží se poučit z toho, co vyslechla a stává se moudřejší.
Kniha je takové uvolněné, nenucené čtení. Vážně mi sedla, po týdnu turistického kurzu se školou, kdy jsme pořád byli v pohybu a večer padali únavou, tahle kniha nemohla přijít v lepší dobu. Četla se v podstatě sama a po dlouhé době to bylo něco jako pohlazení na duši. Vyprávění z pohledu kočky, která když někam přijde, tak pokaždé dostane nějaké nové jméno, bylo líbezné.
Hodnocení: 5/5
Autor: Veronika
Zdroj: misudai.wordpress.com
