Je povinností jedince obětovat své štěstí zájmu národa? Zdeňka Havlíčková (1848–1872) v tomto ohledu zklamala, v jejím osudu se střetávají národní zájmy a právo jedince na osobní štěstí. Možná by se tato osiřelá dcera Karla Havlíčka, vychovávaná v láskyplném prostředí své tety, byla vdala nebo by hledala svou obživu coby vychovatelka či společnice. Národem prohlášenou „dceru národa“ však táhlo srdce „špatným“ směrem, k rakouskému důstojníkovi, a tak Zdeňka umírá ve svých čtyřiadvaceti letech jako národem zavržená a stává se bezděky tragickou postavou nacionálně-ideologických her ambiciózních politiků.