Každý, kdo chce skutečně pochopit španělskou historii, by měl začít detailnějším pohledem na mapu Pyrenejského poloostrova, která pomůže objasnit celou řadu jevů a tendencí, jež španělské dějiny provázejí od samotných počátků mnohdy až do dnešních časů. V první řadě je to mimořádný význam moře, vždyť Španělsko (počítáno bez Baleárských a Kanárských ostrovů) disponuje více než 4000 kilometry pobřeží, zatímco k západní Evropě (Francii) je poloostrov napojen necelými 500 kilometry pyrenejského hřebenu. Jestliže poloostrovní poloha, podtržená hradbou Pyrenejí oddělující Španělsko od zbytku západní Evropy, nahrávala často izolaci, moře naopak přiváželo cizince a rozmanité exotické kulturní vlivy. Z tohoto pohledu sehrálo významnou úlohu zejména to Středozemní, jehož vlny přinesly na břehy Pyrenejského poloostrova nejprve Féničany, Řeky a Kartágince a posléze i Římany, kteří proměnili Hispánii v takřka kompletně romanizovaný prostor. Atlantský oceán zase od 15. století umožňoval Španělsku expanzi na západ, a právě přes něj španělští (a portugalští) mořeplavci, dobyvatelé a osadníci provedli jednu z největších – a současně nejkontroverznějších – operací celé lidské historie, tj. objevení, dobytí a kolonizování Nového světa. Moře tedy vždy fungovalo jako jakási spojka Pyrenejského poloostrova s okolním, ale i velmi vzdáleným světem. Právě moře současně rozdělilo španělskou společnost na dvě různé a dobře patrné skupiny. Blízkost moře obvykle znamená větší otevřenost světu a novinkám, vyšší flexibilitu a výraznější adaptabilitu na změny všeho druhu. Vnitrozemí naopak vyniká konzervatismem, rigidní setrvačností, výraznou nechutí k modifikacím zavedeného, strachem z vnějších vlivů nezřídka ústícím do otevřené xenofobie. Není jistě náhodou, že v přístavu Cádiz spatřila světlo světa první, značně liberální ústava, zatímco Kastilie na Centrální mesetě po celá staletí přímo archetypicky hájila tradici a nehybnost. Ještě dnes sami Španělé rádi upozorňují na hmatatelné rozdíly v mentalitě a přístupu k životu u obyvatel dvou měst na jihu, která dělí sotva hodinka jízdy automobilem: přístavní Malagy a vnitrozemské Granady.