František Krejčí byl do války odveden v únoru 1915, během Burusilovovy ofenzivy ho v červnu 1916 zatkli na východní frontě a v listopadu 1917 vstoupil do čs. legií, se kterými absolvoval celou sibiřskou anabázi. Po celou dobu si vedl deník, v němž zachytil atmosféru a boje v rakousko-uherské armádě v Rusku a Itálii, zajetí kozáky, práci na velkostatku v okolí Oděsy, vstup do legií, ústup z Ukrajiny po bolševické revoluci a brestlitevském míru, boje a život na Transsibiřské magistrále, smrt bratra Josefa a cestu s 18. lodním transportem do svobodné vlasti. V textu neskrývá kritický postoj k vedení armády v závěru působení v Rusku a k chování důstojníků během plavby domů. František Krejčí byl také talentovaným malířem, text tak doprovází několik desítek maleb zachycujících život na frontě, hroby kamarádů, ruskou přírodu i prosté lidi, se kterými se během své dlouhé pouště setkal.