Milý Same, můj život se změnil v okamžiku, kdy ses narodil.“ Takto začíná pozoruhodná kolekce dvaatřiceti důvěrných a citem nabitých dopisů, které Dan („taťka“) Gottlieb napsal svému vnukovi Samovi. Upřímně a otevřeně probírají stejné problémy, jimž – každý svým způsobem – čelíme všichni. Jejich čtení inspiruje a dojímá zároveň. Ačkoliv jsou témata dopisů univerzální, dopisy čerpají z velice osobního zdroje zkušeností. Dan Gottlieb je od autonehody, která ho před pětadvaceti lety málem stála život, ochrnutý od krku dolů. Jeho vnukovi Samovi byla ve věku čtrnácti měsíců diagnostikována pervazivní vývojová porucha, tj. závažná forma autismu. Dan tyto dopisy psal v naději, že si je Sam jednoho dne dokáže přečíst a jejich prostřednictvím tak svého dědečka pozná. Přesto však v dopisech nenajdete stopu po sebelítosti nebo bolestínství. Tryská z nich čistá prarodičovská láska, pochopení, zájem a moudrost. Jsou lekcemi pro život. Pojednávají o vycházení s rodiči, o škole, o zamilovanosti, o zklamání, radosti i dosažení osobního úspěchu. Dopisy prozrazují pronikavou inteligenci a tvrdě zaslouženou schopnost vcítit se. Osvětlují okamžiky, jež jsou společným bohatstvím muže a chlapce. Danův konejšivý hlas tolerance, naděje a zkušeností inspiruje a obdivuhodně připomíná, že bez ohledu na své schopnosti i svá omezení se na vytváření našeho lidského světa spolupodílíme všichni.