Žádná z velkých civilizací minulosti po sobě nezanechala tak impozantní umělecké památky jako starověký Egypt. Charakter egyptského umění určovaly přírodní kontrasty krajiny na dolním toku Nilu, oblasti, kde úrodné nížiny přecházejí v bezútěšné pouště a kde životní rytmus závisel na záplavách přinášejících zkázu i nový život. V první řadě však egyptské umění představuje božskou vůli a jako takové odráží řád ustanovený bohy, a to s přesností téměř matematickou a podle jasně daných zásad. Náboženství bylo ve starověkém Egyptě vším a veškerý život byl ovlivněn náboženstvím. V tomto světě nemělo umění žádnou estetickou hodnotu. Reprezentovalo přírodu, cílem ovšem bylo zachytit její podstatu, nikoli podobu okolního světa