Ráda bych Vás představila čtenářům. Řeknete nám něco o sobě?
O sobě? Fakta jsou většinou nudná a suchá - a to se cení jen u humoru či vína. Když jsem byla malá, tatínek mi stále opakoval, co jsou tři důležité věci v životě pro kluky i pro holky: nikdy nelhat, vždycky dodržet slovo a pěstovat smysl pro humor. První dva body mi v životě způsobily mnoho nesnází, ale ten třetí mi to vynahradil - a týká se i našeho tématu, protože smysl pro humor očišťuje. Proto jsem také na zadní stranu obálky knihy Zbavte se nepořádku dala citát z Rabelaise: “Žijte vesele!”
Vždycky jsem chtěla psát, zabývat se literaturou, překládat, mít nakladatelství. Vystudovala jsem anglistiku a amerikanistiku na FF UK, specializovala jsem se na anglickou literaturu 20. století, doktorskou práci jsem psala na téma chaosu a řádu v umění a literatuře, učila jsem pak externě na katedře komparatistiky FF UK. Psala jsem eseje pro revue Labyrint a Analogon, eseje-causy pro časopis Reflex, dělala jsem rozhovory s různými umělci a spisovateli. Texty jsem novinám či časopisům dodávala i s fotografiemi, studovala jsem Institut tvůrčí fotografie, měla jsem fotografické výstavy u nás i v zahraničí.
Bez knih, bez čtení a bez psaní si život vůbec nedokážu představit.
Jaké bylo Vaše první „setkání“ s knihou Karen Kingstonové Zbavte se nepořádku s feng šuej – už napořád?
To si pamatuji úplně přesně - byla jsem v knihkupectví v Edinburku a se sloupcem knih jsem hledala volné sofa. Ocitla jsem se v oddělení knih psychologických a “návodných”, v duchu názvu Perecova románu “Život - návod k použití”. Tohle mne vždycky zajímalo - zda někteří lidé si opravdu ví lépe rady než my ostatní, mají jasno v otázkách bytí a nebytí, vědí, jak překonat depresi, jak se vzpamatovat z nešťastné lásky a jak využívat čas, nic neodkládat, mít všechno hotovo a zároveň mít čas na všechno důležité, nic a nikoho nezanedbávat a zároveň mít čas na sebe, být zároveň onou pověstnou biblickou Marií i Martou - zároveň sedět u nohou Páně a naslouchat a zároveň nadívat holoubata, připravovat jídlo a nosit na stůl. Co to vlastně je a co pro nás znamená “vybrat sobě lepší díl”.
Tam jsem knihu Zbavte se nepořádku autorky Karen Kingstonové objevila, snad téměř celou na místě přečetla a odnesla si ji. Měla jsem za to, že by mohla pomoci nejenom mně a mé rodině, ale i dalším lidem. Mé rodině sice moc nepomohla, protože doma není nikdo prorokem, ale jinak mám “tisíce děkovných dopisů”.
Co Vám na této knize tak učarovalo, že jste se pustila do jejího překladu? A jak dlouho jste na něm pracovala?
Pro mne bylo jako zjevení, že by člověk mohl něco vyhodit, jak by ho to vůbec mohlo napadnout, protože přece všechno se může ještě hodit! V naší rodině se sešla jednak válečná zkušenost, kdy nic nebylo, vše se muselo vynalézavě využít, nahradit, přešít, obrátit naruby atd., a zkušenost života tzv. politicky slušné rodiny za socialismu, kdy nejenže nikdo nebyl členem komunistické strany, ale byli jsme aktivně proti tehdejšímu režimu, psali jsme samizdaty atd., takže maminku vyhodili z práce a pak klasicky dělala uklízečku a doručovatelku novin a tatínek pracoval na místě, které neodpovídalo jeho schopnostem. Tato černobílost byla tehdy vlastně velmi osvobozující, ale my neměli moc peněz, a tak se nic nesmělo vyhodit. Maminka coby intelektuálka nad to byla navíc povznesená.
Také jsem jezdila vlakem do Orlických hor a viděla za domy všechny ty kupy věcí, přikryté plachtou, zatížené cihlami, všechen ten nepořádek...
Přečetla jsem i další knihy na toto téma, ale kniha Zbavte se nepořádku se mi zdá být nejlepší - má totiž v sobě energii, kterou na vás přenáší, takže dostanete chuť vstát a začít s tím vším něco dělat - já jsem při překládání vyskakovala od počítače, abych něco honem uklidila, vyřadila, vyhodila, vyřídila, dala do pořádku.
I proto jsem na překladu knihy pracovala asi déle, než bylo nezbytně nutné - “rozptylovala” jsem se uklízením a vyřizováním restů. Mně osobně totiž nejvíce pomohla kapitola o čase a také zjištění, že autorka knihy, Karen Kingstonová, považuje za nepořádek mj. i všechno, co je nedokončené. Tak jsem se snažila všechno dokončovat, až jsem nakonec dokončila i překlad knihy a následné aktualizované a rozšiřované verze.
Kniha přichází jako na zavolanou právě v době pandemie. Jak zní v upoutávce, je to KNIHA PRO TUTO DOBU. Vysvětlíte to, prosím?
Ano, myslím, že zkušenost pandemie má jeden specifický rys, a totiž že se týká všech. Všichni chápeme lépe druhé, pokud jsme sami zažili nebo zažíváme totéž nebo něco podobného. Marcel Proust si přál lékaře, který prodělal všechny choroby a sám na sobě pozoroval podobné příznaky, jako měl on sám, a psycholog C.G. Jung tvrdil, že zkušenost je nepřenosná, že chápeme vlastně jen to, s čím máme osobní zkušenost, co jsme osobně prožili.
Právě v době pandemie potřebujeme dělat něco konkrétního, co bude mít viditelný výsledek, který přináší uspokojení, dobrý pocit a lepší náladu (a tedy i lepší imunitu). Uprostřed všech limitujících omezení můžeme zažít osvobození a ulehčení. Potřebujeme také více struktury a řádu, jiné uspořádání času i prostoru.
Očekáváme toho teď od našich domovů daleko více - najednou jsme všichni více doma, jako by zaparkovaní, a mnohdy ani nemůžeme najít volné parkovací místo. Najednou domov slouží jako škola i jako kancelář, jako kuchyně i jako jídelna. Jsme více doma, ale máme méně času - a kniha Zbavte se nepořádku je výborným rádcem i v otázkách času a pomůže nám pochopit, proč je “Odklad největší zloděj!”, a co víc, pomůže nám začít dělat věci hned!
Nyní se na pulty knihkupectví dostává již její 3. vydání. O co všechno je rozšířeno?
Největším přínosem oproti původnímu vydání je kapitola o čase. Čas je s prostorem úzce svázán a vzájemně se ovlivňují - takže úklidem získáme nejen více prostoru, ale i času. Také proto, že kniha Zbavte se nepořádku nám dodá sílu a elán se do toho vůbec pustit - původně něco nepředstavitelného! A přiměje nás zabývat se i věcmi dlouho odkládanými, odsouvanými, které nám sedí za krkem, i když se snažíme dělat, jako by nic.
Autorka mnoho věcí také aktualizovala a zpřesňovala, volila přiléhavější formulace. Karen Kingstonová má dar věci rozebrat a utřídit, takže jasněji vyvstává, co je vlastně tou příčinou a problémem, proč jej máme a jak ho vyřešit - už napořád!
Jaké máte reakce od čtenářů na první dvě vydání?
Reakcí od čtenářů mám hodně, a kdybych je opravdu nedostala, myslela bych si, že si takové reakce nakladatel snad vymýšlí. Jedna čtenářka mi popisovala své dlouhotrvající útrapy, které - s knihou Zbavte se nepořádku - skončily happy-endem: “manželovi se vrátil na tvář úsměv”. Jiná žena se po mnoha peripetiích rozhodla naopak partnerský vztah ukončit - a také to pokládala za happy-end. Jeden čtenář - kniha má i čtenáře-muže - se rozhodl se přestěhovat. Knihu si vzal s sebou! Jedna čtenářka mi napsala, že se pro ni tahle kniha - a píši to tady teď téměř s rozpaky - stala v životě nejdůležitější knihou hned po Bibli. Chválila mne za překlad a za to, že jsem knihu vydala, a když zjistila, že jsem v té době měla nějaké zdravotní potíže, poslala mi poštou vlastnoručně udělaného anděla strážného. Dostal za úkol mi zlepšit zdraví - a to se i stalo. Jsem moc vděčná!
K osobní proměně je údajně ideální jarní období. Znamená to, že třeba v létě nebo v zimě není vhodné s proměnou – ať už osobní či prostoru – začínat?
Autorka se této otázce v knize také věnuje a píše, že vhodný čas je vždycky “teď”. Takže by to člověk neměl zbytečně odkládat pod záminkou, že bude lépe začít až později. Ovšem píše, že jaro je k úklidu a očistě na všech úrovních, nejen na té materiální, nejvhodnější - známe to ostatně i z praxe, jarní úklid, často spojovaný i s půstem a s Velikonocemi, je symbolické znovuzrození. I proto kniha vyšla teď v předjaří. A má novou obálku a grafickou úpravu Anny Doubravové, knížka je teď dvoubarevná - má navíc červenou, která symbolizuje život a dodává energii.
Kniha vyšla v nakladatelství Orsini. Prozradíte nám něco také o něm?
Nakladatelství Orsini je velmi malé nakladatelství, je to taková moje “malá medvědice”, nebo snad jsem sama “malá medvědice”, jak naznačuje slovo orsini. Samotný název vychází z historie malostranského domu, kde nakladatelství sídlí - bydlel tu jeden člen italské rodiny Orsini, což byli stavitelé a architekti, které do Prahy pozval císař Rudolf II. a kteří v Praze bydleli hlavně na Malé Straně, ostatně ulice Vlašská je v tehdejší češtině ulice Italská. Navíc ještě půdorys domu odpovídá tvaru souhvězdí Malé Medvědice, neboli Malého vozu.
Vydala jsem například Fiktivní deník Oscara Wildea od současného anglického autora Petera Ackroyda (za překlad jsem dostala cenu v rámci Ceny Josefa Jungmanna, kterou uděluje Obec překladatelů). Dále vyšla například knížka povídek Tove Janssonové Cestovat nalehko v překladu Jany Holé. Teď připravuji do tisku knížku Hodně štěstí! - jsou to portréty různých osobností ze světa vědy, umění, kultury, sportu s ohledem na jejich různé zvyklosti, rituály, pověry, které jim přinášely v životě a v práci štěstí. Knížku napsala a ilustrovala Ellen Weinsteinová a myslím si, že tématem i zpracováním je to také kniha pro tuto dobu, barevná, veselá, zábavná, zajímavá, přináší látku k přemýšlení a také tu člověk najde mnoho informací, které se dají dobře použít i k zajímavé konverzaci. Najdeme tu tak různorodé osobnosti, jako je například Agatha Christie, Charles Dickens, Gustav Mahler, Frida Kahlo, J.K. Rowlingová, Ludwig van Beethoven, Napoleon, Picasso, Sigmund Freud a mnoho dalších.
Píšete i nějaké svoje texty, které byste ráda vydala knižně?
Ano. Jako překladatelka a nakladatelka jsem vlastně taková stínová, nápomocná osoba, svým autorům dělám empatickou Marii i praktickou Martu, abych použila příměr ze začátku rozhovoru, a teď bych ráda, aby došla řada také na mne.
Píši básně, za anglicky psaná haiku jsem dostala v roce 2012 Cenu Jamese Ragana. Dokončuji sbírku povídek, které spojuje postava mého otce a měly by vyjít pod názvem Šála pro tatínka. Tatínkovi jsem ostatně věnovala i jednu svoji fotografickou výstavu, jmenovala se Muzeum mého otce. Téma této výstavy má vazbu i na knížku Zbavte se nepořádku - tatínek ji totiž zřejmě nikdy nečetl... Vzhledem k pandemii mám i několik dalších rozpracovaných projektů, tak doufejme, že příště budeme moci mluvit i o mých vlastních knížkách.
Text: Kateřina Žídková