Debutová sbírka Štěpána Hobzy Ferrari v džungli je postmoderní v dobrém slova smyslu a přináší míšení a nárazy všech vrstev poezie. Dochází v ní ke střetu minulého a přítomného, vysokého a nízkého. Na jedné straně tak stojí filozofické, mytologické, historické motivy a na straně druhé popkultura, digitální technologie, sledování sportovních zápasů. Básně se vyznačují jak tradiční strukturou včetně častého užití vázaného verše, tak hovorovostí. Je-li v nich možno zaslechnout zřetelnou melodii, Hobzova imaginace ji rozehrávána polyfonicky. Svého předmětu se zmocňuje ve všech polohách, s citem pro rozličné chutě a odstíny. To všechno paradoxně při důvěrné lásce ke grotesce a neodbytném sklonu ke zlehčování velkolepých obrazů, sotva byly vytvořeny. Nadsázka, hravost i patos zde spolupracují, plodí jeden druhého – přesně ve smyslu klímovského citátu, jímž je Hobzova sbírka uvozena.