Jak to asi dopadne s Christianem Greyem a Anou Steelovou? Závěrečný díl trilogie Fifty Shades of Grey si můžete přečíst v češtině v září, ukázkou se můžete naladit již nyní.
Fifty Shades Freed (Padesát odstínů svobody) od E. L. James je jedna z nejočekávanějších knih letošního roku. A její vydání se již blíží, začátkem září ji na pulty knihkupectví vypustí nakladatelství XYZ. I když se s hlavními protagonisty čtenáři setkají naposledy, jistě budou mít co číst i dál. Knižní trh je erotickými romány přesycen, stačí si jen vybrat.Ukázka z knihy Fifty Shades Freed (Padeást odstínů svobody)
Zděšeně sleduju červené skvrny na své hrudi. Cucfleky?! Já mám cucfleky! Jsem vdaná za jednoho z nejváženějších podnikatelů ve Státech a on mi udělal pitomý cucfleky.
Jak to, že jsem nevnímala, že mi je dělá? Cítím, jak rudnu. Faktem je, že to vím naprosto přesně – pan Orgasmus na mně totiž zrovna uplatňoval umění jemné sexuální motoriky.
Mé podvědomí vykoukne zpoza svých půlměsíčních brýlí a nesouhlasně mlaskne, zatímco má vnitřní bohyně dál dřímá na lenošce – v naprostém limbu. Zírám na svůj odraz v zrcadle. Zápěstí mi lemují zarudlé podlitiny od pout. Není pochyb o tom, že se z nich stanou modřiny. Zkoumám i kotníky – další podlitiny. U všech rohatých, vypadám, jako bych se připletla do nějaké nehody. Znovu se na sebe dívám a pokouším se nějak vstřebat to, jak vypadám. Mé tělo je najednou tak jiné. Od té doby, co jsem poznala Christiana, se pozvolna mění… zeštíhlela jsem a taky jsem se dostala do kondice, vlasy mám lesklé a pečlivě zastřižené. Na rukou mám manikúru a na nohou pedikúru, obočí upravené a krásně tvarované. Poprvé ve svém životě jsem jako ze škatulky – až na ty odstrašující otisky lásky.
Na to, kde všude jsem jako ze škatulky, teď nechci myslet. Teď jsem totiž pořádně naštvaná. Jak se opovažuje si mě takhle značkovat? Jako nějaký puberťák. Za celou tu dobu, co jsme spolu, mi nikdy cucflek neudělal. Vypadám fakt děsně. A vím přesně, proč to udělal. Zatracený maniak. Tak! Mé podvědomí si zakládá ruce na prsou – tentokrát to vážně přehnal. Rázným krokem opouštím koupelnu a mířím přímo do šatny umístěné hned naproti; dávám si přitom dobrý pozor, abych ani letmo nemrkla jeho směrem. Sundávám si župan a oblékám se do sportovních kalhot a tílka. Rozplétám si cop a rozčesávám zacuchané vlasy kartáčem z malé toaletky.
„Anastasie,“ volá na mě Christian a já slyším, jak je nejistý. „Jsi v pořádku?“
Ignoruju ho. Jestli jsem v pořádku? To teda nejsem. Po tom, co mi udělal, pochybuju, že si na sebe po zbytek líbánek vezmu plavky vcelku, natož vrchní díl některých z mých nechutně drahých bikin. To pomyšlení mě najednou úplně dopálí. Co si to dovoluje? Já mu dám jsi v pořádku, vypěním a popadne mě vztek. Taky se umím chovat jako puberťačka! Cestou zpátky do ložnice po něm mrsknu kartáč, otáčím se a odcházím – i tak mi přitom neunikne jeho šokovaný výraz a blesková reakce, kdy zvedá ruce, aby si kryl hlavu, takže se kartáč bez efektu odráží od jeho předloktí na postel.
Dupu ven z kajuty a mířím nahoru po schodech a dál na palubu, po které mašíruju až na příď. Potřebuju nějaké místo, na kterém bych vychladla. Je tma a vzduch je vlahý. Teplá bríza nese z pobřeží vůni středomoří s příchutí jasmínu a buganvilie. Fair Lady bez námahy brázdí klidné vody kobaltově modrého moře. Opírám se lokty o dřevěné zábradlí a hledím ke vzdálené pevnině, na které se mihotají a poblikávají malá světélka. S hlubokým nádechem se začínám pomalu uklidňovat. Vím, že za mnou stojí, dřív než ho slyším.
„Jsi na mě naštvaná,“ konstatuje šeptem.
„Neříkej, Sherlocku!“
„Jak moc?“
„Myslím, že na stupnici od jedné do deseti jsem na padesátce. Stačí?“
„Až tak?!“ udělá překvapeně i ohromeně zároveň.
„Jo. Vytočená k nepříčetnosti,“ osopím se na něj.
Dál nic neříká, a když se k němu otáčím, zjišťuju, že na mě upírá ten svůj nečitelný pohled. Ale já z jeho výrazu a podle toho, že se ani nepokouší dotknout se mě, poznávám, že ztrácí půdu pod nohama.
„Christiane, musíš přestat s tou ustavičnou snahou přimět mě k poslušnosti. Vyjádřil ses naprosto jasně už na pláži. A velmi účinně, pokud si vzpomínám.“
Sotva patrně cukne rameny. „Aspoň už si ten vršek nesundáš,“ bručí.
A to má jako ospravedlnit to, co mi udělal? Opírám se do něj nasupeným pohledem. „Nelíbí se mi, když si mě takhle značkuješ. Ne tak moc, každopádně. To je krajní mez!“ seknu po něm.
„A mně se nelíbí, když se na veřejnosti svlékáš. To je zase moje krajní mez,“ zavrčí.
„Ujednáno,“ cedím skrz zatnuté zuby. „Podívej se na mě!“ Stahuju si tílko, abych odhalila horní část svého hrudníku. Christian na mě strnule zírá, pohledem ale neopouští můj obličej. Má tak obezřetný a nejistý výraz – není zvyklý vídat mě takhle rozčilenou. Copak to nevidí, co mi provedl? Nechápe, jak absurdně se chová? Mám chuť na něj křičet, ale ovládnu se – nechci na něj tak tlačit. Bůhví, co by to s ním udělalo. Nakonec zamžiká a ve smířlivém gestu rezignovaně zvedá ruce.
„Tak jo,“ řekne chlácholivě. „Už mi to došlo.“
Aleluja!
„To je dobře!“
Zajíždí si rukou do vlasů. „Omlouvám se. Nezlob se na mě, prosím.“
Konečně vypadá trochu kajícně – a ještě ke všemu používá má vlastní slova.
„Někdy se chováš tak nedospěle,“ mručím zatvrzele, ale rozzlobeně už nezním, a on to poznává. Přistupuje ke mně blíž a váhavě zvedá ruku, aby mi zastrčil vlasy za ucho.
„Já vím,“ připouští zvolna. „Ještě se toho musím hodně naučit.“
Na mysli mi vytanou slova doktora Flynna… Emocionálně je Christian adolescent, Ano. On toto období života úplně přeskočil. Tehdy zaměřil veškerou svou energii na to, aby uspěl ve světě obchodu, a nade vše očekávání to dokázal. A jeho emocionální svět teď musí dozrát.
To mě trochu obměkčuje.
