Nathalie Svenssonová se po rozchodu s partnerem konečně staví na vlastní nohy. Pořídila si byt ve Stockholmu a mimo práce se věnuje svým dětem a schůzkám s nejrůznějšími muži. Jednoho dne se seznámí s Rickardem Ekengärdem, slavným hercem a ten by ji nyní rád viděl znovu. Když však Nathalie dorazí na místo setkání, propadne se do noční můry. Rickard je přímo před jejíma očima zabit neznámým pachatelem na místě, kde před deseti lety zemřel i Adam, láska jejího života. Adamův vrah nikdy nebyl dopaden a nyní se zdá, že se historie opakuje. Adam s Richardem se podle všeho nikdy nepotkali, ale přesto je spojuje místo vraždy a možná i ten, kdo jejich smrt zavinil. Co měli ti dva společného mimo Nathalie?
O Nathalii se v oficiální anotaci píše, že je psychiatrička specializující se na profily vrahů. Toto lákadlo je však pro příběh samotný naprosto vedlejší a její povolání je v podstatě odstaveno na druhou kolej a bohužel tohoto potenciálně zajímavého detailu není využito.
Jak už to tak u podobných hrdinek bývá, Nathalie je svéhlavá, strká nos, kam nemá a ve svém konání je naprosto odhodlaná. Jen tak něčeho se nezalekne a její dedukční schopnosti daleko předčí snažení detektivů.
Knihu s podobně nekompetentním policejním útvarem byste asi hledali hodně dlouho. Vyšetřovatele jako by vražda slavného herce, která se odehrála na místě, kde již před celou dekádou za záhadných okolností zemřel vynikající novinář vůbec nevzrušovala a tvrdohlavě odmítali si dva případy spojit. Pro okolí to navíc vypadá, že pro dobrání se jakéhokoli výsledku odmítají hnout prstem. Ani Frank, hlavní detektiv vyšetřující Rickardovu vraždu a shodou okolností Nathaliin dobrý přítel, jejich reputaci právě nevylepšuje, a i když právě od něj by se podpora dala očekávat, jeho přístup je přinejlepším velmi vlažný. Neustále Nathalii a její dotazy odbývá mnohoznačným „pracujeme na tom, hlavně se do ničeho nepleť“. Na první pohled je jasné, že něco skrývá, ale co vlastně?
Fontána má pekelně pomalý rozjezd. Poznatky se opakují a příběh se dlouho nikam neposouvá. Postavy jsou ploché, a i když jim autor přisuzuje zdánlivě polidšťující rysy, působí pouze jako loutky, nikoli jako skuteční lidé. Rodinné peripetie hlavní hrdinky, které mají jejímu životu zjevně přidat na uvěřitelnosti, se zdají ve stínu všech okolností naprosto banální, ač jde o vážná témata opatrovnictví a alkoholismu. Celý průběh řešení rodinných problémů se zdá poněkud přitažený za vlasy a není tím příjemným vhledem do života postavy, která má zářit v navazujících pokračováních vícedílné série.
Detektivek podobného ražení je na trhu tisíce, a proto je v tomto žánru třeba přijít s něčím zajímavým, novým, nebo extrémně propracovaným. Jonas Moström má senzační námět, dokáže čtenáře napnout, ale se svými vlastními nápady jako by neuměl dost dobře pracovat. Skvěle podsouvá možná řešení a pravděpodobné viníky, ale jeho podání zkrátka chybí ta správná jiskra a hrdinům charisma, které by čtenáře nutilo fandit a samým napětím ani nedutat.
Nastolené téma je hodně důležité a je třeba si uvědomit, že je to zarážející věc dějící se v reálném světě. A o jakém tématu to vlastně kniha pojednává? To už je na každém čtenáři, aby to odhalil sám.
Velkou výhodou Nathalie a tím i celé Fontány je, že je hlavní hrdinka poměrně inteligentní a nechová se tak bezohledně, jako jsme u podobných postav zvyklí. I když má na kontě určité nepravděpodobné dávky štěstí, nejde o tak iritující snahu o prokázání vlastní soběstačnosti, jako v jiných titulech. Používá hlavu i mobilní telefon, většinou o jejím pohybu ví alespoň jedna další osoba. Střídání časových linek navíc prohlubuje napětí a před čtenářem se tak otevírá řešení záhad přesně tím správným tempem.
Fontána je poměrně solidním začátkem plánované série už jen proto, že si autor pro následující díl na posledních stránkách připravil velice slibnou půdu. Úmysl a směřování jeho díla jsou dobré, ale provedené je kostrbaté a něco mu zkrátka trochu chybí. Série má potenciál a v některých drobných detailech, které potěší. Je patrné, že autor ví co dělá, takže si snad od dalších dílů si můžeme slibovat pořádnou jízdu.
Hodnocení: 65%
Autor: Kateřina Chybová
