Ještě před stoletím si byli vědci jisti, že věci, kterými dnes člověk běžně disponuje, jako třeba laser, televize či atomová bomba, jsou fyzikálně neuskutečnitelné. Kaku ve své knize ukazuje, jak lze optiky a elektromagnetismu využít k simulaci neviditelnosti; jak zdokonalení magnetické rezonance možná pomůže číst lidské myšlenky; jak využití supravodičů, nanotechnologií a elektrického pole třeba člověku umožní vyslat za hranice zemské atmosféry ne raketu, ale výtah, jak o tom psal A. C. Clarke. Podrobně probírá arzenál motivů typických pro žánr science-fiction a analyzuje jejich případnou uskutečnitelnost. Ať je řeč o paprscích smrti, cestách časem či antigravitaci, nic z toho nezavrhuje, ale pečlivě rozebírá a zdánlivé nemožnosti dělí do tří skupin: nemožnosti prvého řádu, uskutečnitelné v dohledné budoucnosti; nemožnosti druhého řádu, k jejichž uskutečnění by bylo třeba sil, jaké naše civilizace nemá k dispozici; a nemožnosti třetího řádu, které pravděpodobně kolidují s fyzikálními zákony.