Rozsáhlý román zlínského básníka zachycuje rodinnou historii, ale je současně i venkovským románem, experimentální prózou, skládačkou osudů, obrazem doby a syrovou, pravdivou výpovědí o životě několika generací žijících ve Zlíně a jeho okolí. Je to kniha velice konkrétní, pravdivá, nelaskavá i soucitná. Román je psán s mimořádným citem pro češtinu, zejména její moravské dialekty. Jaroslav Kovanda (* 1941), zlínský básník a sochař, je autorem pronikavého básnického díla, které patří k důležitým literárním objevům let devadesátých. Vedle díla básnického se zabývá i prózou, jak ukázala již jeho kniha Nejaký Jura Vičík. Román Gumový betlém, psaný více než deset let, je dosavadním vrcholem jeho literárního díla.