říběh doktora Johanna Fausta, který se upsal ďáblu, aby s jeho pomocí dosáhl poznání všech tajemství života a světa, je jedním ze základních témat evropské kultury a existuje nespočet zpracování literárních, hudebních i výtvarných. Zmínky o tomto kouzelníkovi, lékaři, filozofovi a černokněžníkovi se objevovaly od počátku 16. století v německé literatuře, v dopisech, v městských knihách, v kázáních nebo i v účtech za sestavení horoskopů. V roce 1587 pak u nakladatele Johanna Spiesse ve Frankfurtu nad Mohanem vyšla poprvé knížka shrnující vše, co bylo o doktoru Faustovi známo. Dosáhla ohromného úspěchu – jen do konce 16. století vyšla nejméně ve dvaceti dalších, pozměňovaných a doplňovaných vydáních a začala být také překládána do dalších jazyků. V roce 1611 ji do češtiny přeložil a vydal humanistický literát Martin Carchesius, a právě jeho překlad se stal východiskem faustovské tradice v české literatuře dalších staletí.
Moderní vydání Carchesiova překladu v roce 1989 připravil a úvodní studii napsal Jaroslav Kolár. Nyní vychází jeho vzorná edice podruhé, rozšířená o další studii, kterou napsal Matouš Jaluška.