Monografie se zabývá tvorbou ženských autorek v kontextu libanonské občanské války. Rozebírá díla dvou z nejvýraznějších představitelek válečného románu v Libanonu, jejichž hlavními protagonistkami jsou ženy.

První kapitola čtenáři přibližuje kulturně-společenské a literární podhoubí zkoumaného období, další dvě kapitoly se věnují představení jednotlivých románů. Vlastní analýza se poté soustředí na procesy sebeutváření.

Kapitola zabývající se románem Zahřin příběh pohlíží na proces sebeutváření z pohledu podřizování se moci. V díle Marjam příběhů je fenomén moci zkoumán z pohledu ženského vyprávění, které představuje tradiční nástroj rozrušování patriarchálního diskurzu.

Stěžejní kapitoly jsou doplněny o překladové ukázky z děl, která do slovenštiny ani češtiny doposud přeložena nebyla.