V čokoládově hnědém chevroletu se švýcarskou poznávací značkou přijíždějí Kocsisovi po venkovské hrbolaté silnici do rodné vesnice. Do Vojvodiny na severu Srbska, doprostřed maďarské menšiny, k níž tato rodina patří. Lépe řečeno patřila. Dnes sem jezdí už jen na svatby a pohřby.
Kocsisovi odešli před lety se dvěma dcerami do Švýcarska. Daří se jim dobře: mají kavárnu, švýcarské pasy, ale nikdy se nebudou cítit „jako doma“. Vědí, že do té bohaté a blahobytné země nepatří. Na přistěhovalce se tady dívají přes prsty. To cítí na každém kroku.
V rodné vesnici je na první pohled všechno jako dřív, je tu dosud maminka, pijí tu traubisodu a svatby se slaví bujaře. Přesto má idyla trhliny. Tito před třemi měsíci zemřel, otec a strýc se stále agresivněji dohadují o politice. Dívky se dovědí, že mají osmnáctiletou nevlastní sestru…
Autobiografický román vykresluje obraz současné Evropy pohledem lidí z různých koutů bývalé Jugoslávie, jejich konflikty a úzkosti. Existence mezi třemi kulturami, maďarskou, srbskou a švýcarskou, se v důsledku války stává nesnesitelnou. Konflikt na Balkáně vypravěčka Ildikó vyřešit nemůže, svůj vlastní život ano.
Autorka za titul obdržela v loňském roce Německou knižní cenu se zdůvodněním, že kniha nabízí mnohovrstevný obraz současné Evropy plné změn, která svou minulost ještě neuzavřela. Vůbec poprvé získává toto literární ocenění kniha vydaná ve Švýcarsku, navíc napsaná autorkou pocházející z bývalé Jugoslávie.