Bylo to k smíchu nebo k pláči? Záleží samozřejmě na úhlu pohledu. Léta tzv. reálného socialismu, jinak normalizace, zkrátka život 70. a 80. let pod Husákovým vedením byly obdobím plné tragiky, ale často také tragikomiky. Tehdy jsme nad činy a výroky Husáka, Bilaka, Jakeše nebo třeba i Gusty Fučíkové jen bezmocně lomili rukama, dnes se jim s odstupem času můžeme i smát. Stará pravda říká, že člověk si pamatuje spíše to komické, byť to třeba i tehdy bylo tupé, hloupé a nebezpečné. Platí to o vojně, platí to i o době, kterou většina z nás prožila. Oldřich Dudek vybral do své knihy zvlášť pozoruhodné a tragikomické situace, které se v 70. a 80. letech opravdu staly. Dnes už asi vyvolají smích, i když je to smích hodně nahořklý. Hořký smích totality aneb Čítanka pro Husákovy děti je dobrou připomínkou, že něco podobného se mohlo opravdu stávat v době ještě nedávno minulé.