Ing. Jan Kodeš je bývalý profesionální český tenista, který svou kariéru zahájil v roce 1964 vítězstvím na dorosteneckém Mistrovství ČSSR v Pardubicích. V roce 1973 získal státní vyznamenání Za zásluhy, v roce 1990 byl uveden do mezinárodní tenisové síně slávy v americkém Newportu a v roce 2011 získal Cenu Emila Zátopka, která ho zařadila mezi sportovní legendy České republiky. Letos v březnu mu do sbírky přibylo další ocenění. Nejúspěšnější tenista 60. a 70. let 20. století, dvojnásobný vítěz MM Francie na antukovém Roland Garros v Paříži (1970–71), na travnatém Wimbledonu (1973) a člen vítězného družstva Davisova poháru (1980) dostal hlavní ocenění Českého klubu fair play za rok 2012 za celoživotní vystupování (Příkladná sportovní i osobnostní kariéra).Kolik vám bylo, když jste poprvé držel v ruce tenisovou raketu, a kdo vás vůbec přivedl k tenisu?
K tenisu mě přivedli rodiče v osmi letech.
Který zápas se vám zapsal nejhlouběji do paměti a proč?
Dva měsíce po vítězství ve Wimbledonu v roce 1973 jsem prohrál v pětisetové bitvě finále na US Open v New Yorku s Australanem Johnem Newcombem. Hrálo se na trávě a hlavně to rozhodlo o prvním místě na světě.
Díky tenisu jste procestoval desítky zemí. Která vám učarovala nejvíce?
Hrál jsem rád v zemích, kde jsem slavil úspěchy, diváci mě respektovali a někdy byli dokonce i na mé straně – Francie, Španělsko a Anglie.
Jistě jste v minulosti zvažoval emigraci. Nelitujete někdy toho, že jste to neudělal?
Emigrace mi nebyla příliš vzdálená, ale mám rád svou rodnou zemi a moje úspěchy doma byly ceněny. Vždycky se našly nějaké argumenty, proč to neudělat. Také by se našly i momenty, kdy jsem toho na chvilku litoval, ale brzy mě to zase přešlo.
Jak jste prožíval loňský zápas, ze kterého si po 32 letech odnesli čeští tenisté Davisův pohár?
Měl jsem velkou radost a jsem rád, že tu velkou šanci, která se po letech opět naskytla, kluci využili. Snad to pomůže i naší budoucí generaci, která se nejeví příliš růžově.
Sledujete i ženský tenis? Co říkáte na úspěchy českých tenisek v tvrdé konkurenci světového tenisu ve Fed Cupu?
Děvčata dvakrát za sebou vyhrála a to se cení. V ženách máme více hráček, které se mohou vzájemně doplňovat nebo jedna za druhou zaskočit, v mužích je to o něco těžší, i když Lukáš Rosol letos už naznačil, že bude určitě platným hráčem pro Davis Cup a může brzy nahradit našeho hrdinu Radka Štěpánka, který se pak bude moci více soustředit na důležitou čtyřhru.
Jak si ceníte vašeho posledního ocenění Českého klubu fair play za rok 2012?
Každé ocenění potěší, k udělení této ceny fair play za můj celoživotní postoj bylo zapotřebí asi mnoho hlasů od osob, které ocenily moje působení u našeho tenisu po celé ty roky a i v době, kdy u nás tenis neměl na růžích zcela ustláno.
A teď maličko do vašeho soukromí. Jak často a s kým chodíte hrát tenis dnes?
Snažím se hrát alespoň dvakrát týdně, pokud to zdraví dovolí.
Máte tři děti, také vnoučata. Jak jsou na tom s tenisem?
Syn Honza už svou dobrou juniorskou kariérou prošel, stal se juniorským mistrem republiky v kategoriích do 16 i 18 let a vyhrál i jeden ATP Challenger mužů. Dotáhl to na 250. místo v mužské kategorii, ale pak už se dál významně prosadit nedokázal. Dnes je úspěšným trenérem, vede tenisovou školu JK v Head Tenis Centru ve Vestci u Prahy. Vnoučata mají zatím ještě čas, snad je tenis také trochu zaujme, uvidíme.
Měl jste při svém sportovním vytížení čas číst svým dětem knihy, když byly malé? A jaké knihy dnes čtete vy sám?
Občas jsem dětem něco přečetl, aby usnuly. Máme přece vynikající pohádky a ty Staré pověsti české. Já sám po těch všech verneovkách, mayovkách, mušketýrech a Jiráskovi z mládí čtu dnes už docela málo, mám rád historii, a tak raději listuji v Encyklopedii světa a Evropy nebo čtu něco z českých dějin a dějin Prahy.
Text: Kateřina Žídková
