Koncentrační tábor Osvětim přestavuje bezbřehé lidské utrpení, ponižování, rozpad osobnosti, ale i hrdinský zápas o záchranu vlastní identity. Svět desatera naruby. Svět odvrácené strany lidských hodnot. Svět bez naděje, bez slitování vůči druhým, svět bez Boha. Přikázání tohoto světa zněla: „zabíjej“, „kraď“, ale též „vydávej falešná svědectví“. Bylo zapotřebí nesmírné statečnosti, charakteru a sebeovládání, aby člověk zůstal člověkem, když přicházel hlad, namáhavá práce, hrozby a šikana. Snaha přežít v podmínkách panujících v Osvětimi bez pokřivení páteře bylo hrdinstvím.

Kniha vypráví o lidech, kteří, i když byli jen zrnky písku hozenými mezi kola obrovského stroje teroru, se dokázali proti zlu účinně postavit a tak zachránit lásku, víru a naději tam, kde jiní ztráceli své člověčenství.