Dobré duše mě zaujaly již svou obálkou, kterou zpracovali Tomski a Polanski, a pak samozřejmě námětem – mladá svérázná šachistka začne vyšetřovat zločin v malém městečku Vlčí Úpice. Šachy nehraju, neumím, ale nakonec mi to, že prostupovaly celou knihou, jednáním postav i myšlenkovými pochody, kupodivu nevadilo, ale to na mě nepůsobilo rušivě. Abyste si udělali obrázek, tak hned na začátku knihy je trefný popis, toho, co pro protagonistku šachy znamenají: Hraní šachů sama se sebou mi může způsobit schizofrenii. Ani z hlediska tréninku mě to nikam neposouvá, protože každý má v hlavě zakořeněné své vlastní myšlenkové vzorce, osobní rukopis, a i kdyby se snažil sebevíc hrát jako někdo jiný (což je pro mě nebezpečné), stejně hraje jako on sám. Jenže já hraji šachy stále. Šachovnice je mou utkvělou myšlenkou, mírou všeho, mapou světa. Ovšem jen do chvíle, kdy se rozostří. Právě teď… Jezdec cé tři. Á šest. (str. 9)
A když už jsme u hlavní hrdinky, přijde mi, že na ní to stojí a padá. Autorka se snažila vytvořit extrémně zajímavou hrdinku, která však zapadá do prostých a mnohdy až trapných archetypů. Mladá žena, nezkušená a společensky přinejmenším podivná s blíže nespecifikovanými psychickými problémy. Ale to není všechno. Po matce, světoznámé modelce, zdělila malé jmění, živí se hraním šachů a její neomalené neotesané chování je prostě neomluvitelné. Pocity vyjadřovat neumí, zato sleduje porno, vychutnává si doutníky a balancuje nad tím, co je dobré a co špatné. Nebudu si z papíru vystřihávat lidské duše, bylo to infantilní a hloupé. Už Aristoteles upozorňoval na nejasnost pojmu dobro. Všiml si, že označení „dobrý“ znamená pokaždé něco jiného. Co je dobré pro někoho, může být jindy a pro jiného špatné. (str. 128)
Alice Šíma byla ve většině situacích přinejmenším na facku a autorčino trapné zdůrazňování toho, že zaprdění maloměšťáci (na rozdíl od světaznalých obyvatel hlavního města) prostě neocení nikoho, kdo je jiný nebo se jinak obléká či mluví, bylo až trapné. Stejně jako si autorka musela přisadit a vložit do příběhu politický prvek. Nicméně příběh a jeho zápletka fungoval dobře a dával smysl, o to se nemůžu přijít. To je i hlavní devízou knihy Dobré duše. Tak proč to nezkusit?
Hodnocení: 65 %
